Článek
„Popsat pocity v lavině je těžké. Je to absolutní bezmoc. Jako kdyby vás zalil někdo do betonu nebo do sádry. Jste při vědomí a nemůžete se pohnout ani o milimetr. Měla jsem reflex si odhrnout sníh od pusy, abych se mohla nadechnout, ale ruce jsem měla daleko od sebe a nemohla jsem s nimi vůbec pohnout. Rozloučila jsem se v ten okamžik se životem, s rodinou a ztratila vědomí,“ popsala Štěpánka redakci pocity, které měla před deseti lety.
Co se dělo mezitím, samozřejmě netušila. Ovšem tři kluci, se kterými se vydala na svah Chopku, naštěstí neskončili zcela zavaleni, z laviny se vyhrabali a běželi ji hledat. Až si jeden všiml čouhající boty.
„Vyhrabali mě asi po deseti minutách. Byla jsem zhruba metr a půl pod sněhem. Když jsem se poprvé nadechla, tak jeden z kluků vyčerpáním a asi i radostí omdlel. Paradoxně jsme ve Švýcarsku nějakou dobu předtím prošli lavinovým kurzem,“ vybavuje si Štěpánka.
„Ale když jsme se vydali na lyže v Tatrách, měli jsme veškeré lavinové vybavení v batohu. To jsem si také uvědomila pod lavinou. Že u sebe nemám nic, ani pípák. A že není šance, aby mě našli,“ řekla Štěpánka.
Potkaly se dvě laviny
Celá čtyřčlenná skupinka si uvědomila, jakých chyb se dopustila a že si o tento traumatický zážitek tak trochu koledovala.
„Byl to úplný začátek sezóny, v prosinci. Myslím, že nebylo vyhlášeno lavinové nebezpečí, ale stalo se, že napadlo najednou hrozně moc sněhu. Krásný prašan. A my jsme vůbec neznali terén. Jak jsme byli natěšení, tak jsme se vydali na freeride (jízda ve volném terénu – pozn. red.), a jediné, co jsme dodrželi, byly rozestupy. Tehdy mi bylo sedmnáct, ale kluci byli zkušení,“ vzpomíná lyžařka a popisuje moment, kdy věděla, že je zle: „Jela jsem poslední a po třech obloučcích jsem už cítila, že se svah utrhl. Snažila jsem se nepanikařit, plavat. Ale pak druhý kluk utrhl svah z druhé strany, ty dvě laviny se setkaly – a to už jsem nedokázala ustát.“
Dnes už osmadvacetiletá čerstvá maminka ví dobře, jak se vyvarovat nebezpečí, ovšem na lyžování ani hory nezanevřela. „Pocházím z Železné Rudy, ze Špičáku. Vždy jsem měla hory ráda. Tehdy jsem věděla, že když se druhý den na lyže nepostavím, už nikdy je nenazuju. Takže jsem překonala strach a druhý den šla lyžovat. Vlastně i po zavalení jsme museli sjet na lyžích. Nebyla jiná možnost. Tehdy ani kluci nestihli zavolat Horskou službu, ničím se nezdržovali a hrabali. A když mě dostali ven, fyzicky mi nic nebylo. Rozdýchala jsem se, ale neměla jsem žádné zranění, vyvázla jsem snadno,“ uznává Štěpánka.
V Krkonoších 120 lavin za zimu
Nyní už je opatrná a lyžuje jen na prověřených svazích a sjezdovkách. Neštěstí v Itálii jí však opět traumatický zážitek připomnělo. „Já jsem ten typ, co to spíš vytěsňuje, než by na tohle vzpomínal,“ dodala mladá maminka.
To, že by se v ČR mohla stát tragédie jako v Itálii, sice není pravděpodobné, ale úplně se taková situace vyloučit nedá. Podle Horské služby se v nejbližších dnech bát určitě nemusíme. „Ta pravděpodobnost je minimální, musely by se sejít ty nejhorší faktory – musela by nastat kalamitní situace, pokud jde o sníh. Pokud by se utrhla velká lavina, nelze vyloučit, že i u nás by mohl být zavalen hotel,“ řekl Právu preventista a specialista na laviny Pavel Cingr z Horské služby ČR.
Na velké laviny ovšem nyní u nás není dost sněhu. „Poslední tři zimy byly na sníh slabé. Ale padesát let evidujeme v Krkonoších laviny, může jich být za zimu i sto dvacet. Standardně se lavin utrhne patnáct až padesát. Lavinové nehody, kdy zasypou objekt či člověka, nejsou každý rok. Naposledy se stala přede dvěma lety,“ dodal Cingr.