Rozvod rodičů se podle odborníků v posledních letech stále častěji mění v psychické týrání potomků. Nikdo ale nedokáže spočítat, kolik dětí v situaci, kdy každé druhé manželství končí rozvodem, potřebuje psychologickou pomoc.

„V současné době je rozvodová situace nejtolerovanější formou týrání dětí,“ řekla Právu Zora Dušková, ředitelka DKC, které za 25 let práce pomohlo šesti tisícům dětí. Prostřednictvím své linky důvěry pak dalším 53 tisícům.

„Nejvíce případů, tedy třetiny našich dětských klientů, se týká sexuálního zneužívání dětí. Deset procent případů jsou děti fyzicky týrané. Jde o brutální formy násilí, nejenom o nějaké plácnutí. Ovšem nikdo v tuto chvíli nedokáže spočítat, kolik dětí trpí rozvody rodičů, protože to kapacitně prostě nejsme vůbec schopni stačit. Poptávka po pomoci těmto dětem výrazně převyšuje nabídku odborné pomoci,“ tvrdí Dušková.

Jsou především osamocené a mají strach. V momentě rozvodu totiž ztrácejí i toho jednoho fungujícího rodiče, který o ně do té doby pečoval.psycholožka Zora Dušková

Psycholožka vysvětluje, v čem tkví trauma, které utrpí dítě při rozvodovém řízení, v němž vše neběží úplně hladce. „Děti se mohou dostat do dvou situací. V první jsou ovlivňovány jedním rodičem, je jimi manipulováno, aby změnily optiku. Nyní je mají vnímat negativně. Dítě navíc přichází jak o druhého rodiče, tak o širší rodinu z jeho strany,“ popsala ředitelka centra.

„Druhou možností je, že je dítě naopak soudem nuceno do styku s druhým rodičem, kterého se bojí, zažilo ho jako agresora a nyní ho musí přijímat a být s ním,“ dodala Dušková.

Dítě jako majetek

Děti, které toto prožívají, se pak projevují vůči svému okolí podobně jako ty zneužívané nebo fyzicky týrané.

„Jsou především osamocené a mají strach. V momentě rozvodu totiž ztrácejí i toho jednoho fungujícího rodiče, který o ně do té doby pečoval, ale nyní se věnuje boji o právo na jeho výchovu a soudnímu stání. Stejně jako u jiných týraných dětí je tu celá škála projevů od emoční lability, plačtivosti až k podrážděnosti, agresivitě nebo k naprosté izolaci a depresivním poruchám,“ vyjmenovala traumata klinická psycholožka a terapeutka Dušková.

Obavy lékařů potvrzují i policisté, kteří se stále častěji stávají součástí vyhrocených situací při rozvodových sporech. „Policii trápí z podstatné části, kromě sexuálního zneužívání a týrání, rozvodové a rozchodové stavy v rodinách. Těch výrazně přibývá. Do trestněprávní roviny se dostávají až po dlouhé době, ale ty děti jsou v tom daleko déle,“ říká Markéta Kalousková z Policejního prezidia.

„Nejhorší moment je, že rodiče vnímají dítě jako svůj majetek. Řeknou si, druhý z rodičů se ke mně nechová hezky, tak se s ním dítě už nepotká. Je to přece moje dítě, mám na něj právo a nárok. To vnímáme jako největší negativum vůči dětem. Ony v tom vyrůstají a přinášejí si to do svého života a rodiny, když si ji založí,“ dodala Kalousková.