Velké šelmy, zejména vlci, se sice do většiny evropských zemí vracejí, ale situace na Šumavě a Pošumaví je od tohoto trendu odlišná. Příčinou je omezený počet zdejších rysů, nízká genetická variabilita a také izolovanost šumavské populace ve středoevropském prostoru.

„Na vině je především pytláctví, které zabraňuje šíření šelmy do přilehlých oblastí,“ popsala Právu ekoložka Josefa Volfová. Ta se zabývá v hnutí Duha ochranou velkých šelem.

Aktuální zoologické výzkumy uvádějí, že na Šumavě a v Pošumaví se vyskytuje 65 dospělých rysů. Před zhruba 15 lety jich v jihozápadních Čechách žila asi stovka.

Genetický výzkum 

Zoologové a ochranáři se proto shodují, že je třeba s genetickým výzkumem pokračovat, zvýšit počet analyzovaných vzorků a oblast sběru rozšířit i na české a rakouské území.

O tom, jak nepříznivý stav zvrátit, budou proto o víkendu v šumavských Prášilech debatovat čtyři desítky českých a bavorských ochranářů, kteří se profesionálně či dobrovolnicky věnují ochraně rysa ostrovida.

„Hovořit se bude mimo jiné i o tom, jak zlepšit přijetí rysa místními lidmi a zvětšit povědomí o ekologickém významu velkých šelem v naší krajině. Důležité je, že do diskuse se zapojí také zoologové ze Správy Národního parku Šumava, bavorské organizace BUND Naturschutz či Masarykovy univerzity,” řekla Volfová.