V práci vojenští stíhači, o víkendu akrobatická esa

O víkendech a dovolených zamávají v Čáslavi svým tryskáčům a vyrazí do Jaroměře na místní malé letiště, kde v nenápadném hangáru na ně čekají akrobatické letouny ze slavné akrobatické stáje Red Bull Flying Bulls.

Nad vesnicemi v okolí Hradce Králové pak trénují přemety, vývraty, volné pády, lety na zádech a všechny ty neuvěřitelné eskapády, z kterých bolí za krkem všechny diváky leteckých show.

Nadporučík Čejka létá v armádě od roku 2003, čtyři roky je pilotem gripenu a skupinovou akrobacii dělá už více než tři roky. Po odchodu světoznámé letecké akrobatky Radky Máchové – která ve svých 67 letech začala létat s historickými letouny – celou skupinu vede.

Létání zcela propadl. „Nevím, jestli můžu říci, že je to droga, ale pokud bych měl o létání přijít, tak by mi to moc chybělo,“ svěřil se Právu Čejka.

Sladit létání v armádě a na leteckých akcích podle něj jde. „Armáda je náš zaměstnavatel, má přednost, a proto jí vycházíme vstříc. Na akrobacii máme víkendy a dovolené,“ poznamenal.

Jejich nadřízení se podle něj nemusí bát, že by při provozování svého koníčku přišli k úhoně. „Ač to vypadá nebezpečně, jízda v autě je mnohem náchylnější ke zranění než akrobatické létání,“ řekl Čejka. Dodal, že každé nové číslo nacvičují pomalu a postupně, aby každý ve skupině věděl, co má dělat, a neohrozil ostatní.

Tvrdík je ve skupinové akrobacii začátečníkem. Dříve létal sólovou akrobacii. Když ale loni Máchová a její kolegové Jiří Saller – ten ve svých 64 letech přesedlal na čmeláka a práškuje pole – a Jiří Vepřek odešli a hrozil rozpad skupiny, tak Čejka vzpomněl na kolegu ve vojenské kombinéze.

Tvrdík je nadšený, že se dostal mezi světovou špičku. „Úžasné je, že mohu létat se světovou akrobatickou skupinou a nemusím za to platit,“ pochlubil se. V armádě létá od roku 2006, dva roky s L-159. Vojenská praxe mu pomohla rychle se naučit všem akrobatickým kouskům a letos již bude s ostatními předvádět své umění nad hlavami diváků.

„Kromě létání na zádech, jsem všechny akrobatické prvky znal z armády, a proto jsem měl výhodu a mohl jsem vše zvládnout velmi rychle,“ řekl Tvrdík.

Podle Čejky si při akrobacii užijí víc létání, protože při řízení vojenských tryskáčů jde hlavně o vojenské úkoly, při jejichž plnění se navíc často může spolehnout na autopilota. „Technika pilotáže jde stranou a člověk se musí zabývat vojenským úkolem. Musím se soustředit na protivníky nebo vyhledávat cíle na zemi,“ podotkl Čejka.

Čtveřici doplňuje ještě Jan Rudzinskyj a Miroslav Krejčí. Skupina Flying Bulls létala dříve na českých letounech Zlín-50, nedávno přešla na německé stroje XA 42.