Žena po operaci věnčitých tepen v roce 2002 skončila jako doživotní invalida s trvale poškozeným mozkem. Je zbavené způsobilosti k právním úkonům a bez pomoci se neobejde.

V devět let se vlekoucím sporu původně Městský soud v Praze označil nárok opatrovníka za promlčený, ovšem po nynějším verdiktu ÚS se bude muset soud případem znovu zabývat.

První žalobu podal opatrovník v roce 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 10. Ten rozhodl o důvodnosti žaloby s tím, že výše náhrady bude stanovena v konečném verdiktu. Následný odvolací soud však už žalobu zamítl kvůli promlčení nároku. Stejný názor měl i Nejvyšší soud.

Nejasnosti kolem promlčení

Z průběhu událostí však není jasné, kdy se opatrovník dovídal o skutečnostech, které jsou zásadní pro uplatnění nároku na odškodné.

„Informace mu byly poskytovány v několika etapách a odvolací soud ani Nejvyšší soud nevysvětlily jasně, proč si myslí, že už z první sady listin, propouštěcích zpráv, měl zjistit, že došlo k pochybení na straně nemocnice," vysvětlil soudce zpravodaj David Uhlíř.

K lidské tragédii došlo poté, co se žena podrobila vyšetření věnčitých tepen, Poté kvůli akutnímu infarktu upadla do bezvědomí. Trvalé následky na zdraví přisuzuje opožděné resuscitaci, neboť i přes stížnosti na dušnost a bolest po vyšetření ležela na běžném, nemonitorovaném lůžku.