Článek
Kamerou jsme měřili u dvou panelových bloků nalepených na sebe, z nichž jeden je zateplený a druhý nikoliv. Zatímco teplota fasády zatepleného bloku je zvenčí stejná jako venkovní teplota, u nezatepleného domu je vyšší proto, že jí uniká teplo zevnitř.
„Zateplený objekt má vcelku pravidelné teploty, konkrétní hodnoty na fasádě jsou kolem –1 stupně Celsia při venkovní teplotě kolem –1 stupně, teplota na povrchu stěny u nezatepleného domu je o 3 až 4 stupně vyšší. Rozdíly jsou tedy dost patrné a dokazují, že zateplení v tomto případě splňuje účel,“ popsal měření termodiagnostik Jaroslav Němec z firmy Ahlborn, zabývající se měřicí a regulační technikou.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Termokamery nekontaktním způsobem snímají vyzařované infračervené záření, lidským okem neviditelné, a reprodukují jej do viditelného obrazu. Při pohledu zvenku, zjednodušeně řečeno, rudá, červená a bílá barva na displeji znamená v tomto případě značný únik tepla, fialová a modrozelená naopak dobrou izolovanost.
Teplo uniká především okny a pak místem, kde se nachází radiátor.
U nezatepleného bytu může dobrou službu poskytnout například odrazová fólie za radiátorem, která energii vrací zpátky. “Je potřeba, aby se jednalo o lesklý kov, který nám vrací okolo 90–95% energie. I to je rychlé řešení pro to, aby se snížila energetická náročnost,“ radí Jaroslav Němec.
Na snímku jsou zřetelné tepelné mosty, tedy místa konstrukce, kterými zvýšeně uniká tepelná energie z interiéru do okolního prostředí.
Měření úniku tepla pomocí termokamery je běžnou záležitostí, postup má svá striktně daná specifika. Zjednodušeně řečeno, měření by mělo probíhat ráno před svítáním nebo během něj, aby nebylo ovlivněno slunečním zářením v jakékoliv formě, ideální je, když jsou teploty pod nulou a nefouká vítr. Místnosti by měly být vytopené delší dobu alespoň na 18–20°C, aby snímky měly vypovídající hodnotu.
Snímky z termovize navíc k přesnému vyhodnocení kvality stavby nestačí. Na základě snímkování není možné ani kvantifikovat, kolik byt ztrácí wattů a jaký je skutečný prostup tepla. K takovému měření je pak ideální použití prostorového teploměru vně i uvnitř objektu, kontaktní teploměry na zdech či oknech uvnitř a venku a snímač teplotního toku.
Data jsou pak vyhodnocována dlouhodobě a můžeme sledovat prostupy energie v závislosti na změně vnějších i vnitřních podmínek. Měření by pak mělo v ideálním případě probíhat 24 až 72 hodin, aby se vyloučily náhodné jevy.