Článek
Možná i to byl jeden z důvodů, proč čistírna dlouho přesluhovala. Prahu zbavovala splašků celých šedesát let. Odstavena byla až v roce 1967, ale ještě v 80. letech sloužila jako záloha pro čistírnu na Císařském ostrově. Právě i díky tomu se zachovala v téměř neporušené podobě a ihned po jejím vypnutí se plynule z čistírny změnila v muzeum.
Budova staré čistírny odpadních vod v Bubenči.
Jedním z důvodů, proč tak dlouho čistírna vydržela v neporušeném stavu, je podle průvodce Vojtěcha Witzanyho i to, že její zdi byly postaveny ze speciálních cihel, takzvaných zvonivek.
„To byly velmi odolné cihly. Byly pod vysokým tlakem lisované a pod vysokým žárem dvakrát pálené. Specifické byly v tom, že když se na ně poklepalo zednickým kladívkem, tak zazvonily. Taková zajímavost je to, že každá z cihel sem byla doručena zabalená samostatně ve voskovaném papíru.“
Cihly zvonivky.
Dnes se v prostorách čistírny točí české i mezinárodní filmy. Vznikla zde například Záhada hlavolamu, Šakalí léta, americký Blade a nebo naposledy film Mission Impossible 4, který se u nás teprve chystá do kin.
Čistírna se takovému zájmu filmařů těší především díky své ojedinělé atmosféře. Skrývá totiž velké množství podzemních spletitých chodeb, které by i pohádku pro děti hravě změnily ve slušný thriller.
Křivolaká úzká schodiště a průchody v podzemní části čistírny.
Čistírna má několik místností. První z nich je prostor, kudy voda vstupovala do celého čistícího procesu. Následuje dóm lapače písku, kde jsou umístěny česle a lapák. Shrabky se tu kdysi z česlí vyndávaly ručně a ve vozících putovaly výtahem na povrch.
Vyčištěná voda, která odtéká do Vlatavy
Z dómu projdete po dalších úzkých schodech do strojovny, kde si můžete prohlédnout kalová čerpadla. V hlavní strojovně na vás čeká místní unikát, dodnes funkční parní stroje, které uváděly do pohybu celou čistírnu.
Pára pro jejich chod se vyráběla ve vedlejší místnosti, kde jsou dodnes instalovány dva sto let staré plamencové kotle. Kotle i parní stroje i přes svůj úctyhodný věk fungují dodnes.
Dva parní kotle vytvářející pohon pro celou čistírnu.
V době spuštění čistírny se denně v kotlích protopily dvě tuny uhlí. Byl tu jeden topič, který musel kontrolovat jak teplotu a tlak, tak i hladinu vody v kotlích. Pokud by její hladina klesla, hrozilo, že by se plášť kotle mohl propálit. Přitom by stačila pouze nepatrná dírka na to, aby kotel vyletěl do vzduchu.
I pro tyto případy bylo v čistírně připravené nouzové řešení. Kotel byl zkonstruován tak, aby v případě výbuchu odlétl směrem nahoru a prolétl střechou. Ta je speciálně upravená tak, aby odlétla i s kotlem a ztlumila tak výbuch. Okolní místnosti by díky tomuto důmyslnému systému měly zůstat nedotčené. Naštěstí kotle nikdy nevybuchly a dodnes tu slouží ty původní.
Pokud byste si rádi stroje prohlédli za chodu, máte možnost. Několikrát do roka čistírna pro veřejnost parní kotle uvádí do provozu.