Článek
Z praxe víme, že klíštěcí sezóna začíná v březnu a končí okolo Dušiček. A tak je v ordinacích často slyšet: "Nezlobte se, že jsem tu dneska už podruhé. Byli jsme na procházce a Arnošt má klíště. Já mu to nedokážu vyndat. Nechce držet a mně se to strašně oškliví."
Zdá se, že lidská činnost ničící motýly, chrousty nebo roháče klíšťatům neublíží. Přibývají a je jich tolik, že si pes dokáže z letního výletu přinést třicet i čtyřicet klíšťat a že kočku, kterou jsme vzali s sebou na chatu, budeme po návratu domů obírat jak keřík rybízu.
Klíště vyhledává na těle svého hostitele místa, kde je pokožka jemná a kde se může dobře přichytit. U zvířat mu zvláště vyhovuje oblast uší, na hrdle, v podpaží nebo na bříšku. Hlavička je opatřena drobnými klepety a ústní ústrojí tvoří malý chobot s háčky.
Pomyslnou "pípu" udržuje klíště otevřenou tak, že do ranky vypouští tekutinu, která zabraňuje srážení krve.
To vše dohromady způsobuje poranění pokožky a také svědivost. Zvířata i lidé si prostě místo, kde se klíště zakouslo, drbou. Mít ho na těle není nic estetického ani příjemného. Poraněná pokožka se často zanítí a klíště může fungovat i jako přenašeč dalších onemocnění. V poslední době se v této souvislosti asi nejvíce hovoří o borelióze.
Co vybrat
Je proto lepší se klíšťatům vyhnout. Boj s nimi se odehrává na dvou frontách. Tou první je prevence. Na našem trhu je řada účinných přípravků a záleží jen na majiteli zvířete, zda sáhne po spreji, spotonu nebo obojku.
Volba nemusí být jednoduchá. Roli hraje:
- velikost psa,
- typ srsti,
- pracovní či jiné využití.
U koček zase může být podstatný způsob aplikace.
Jsou kočky, které sprej naprosto nesnášejí, u těch, jež chodí ven je třeba zvážit i to, zda v případě obojku nehrozí nebezpečí, že se za něj někde zachytí. V každém případě ale platí, že je třeba používat přípravky určené pro daný druh zvířete, věkovou i váhovou kategorii a dodržovat výrobcem uváděný návod k použití. Chovatel, který ve snaze ušetřit použije poloviční množství preventivního přípravku, asi spokojen s účinkem nebude.
Měli bychom také vědět, co dělat, když na našem mazlíčkovi najdeme přisáté klíště. Existuje řada návodů, jak vytáhnout klíště psovi, nebo kočce:
Často se doporučuje použít olej, který údajně klíště zahubí a ono se pak snadněji vytáhne. Praktická zkušenost učí, že to nemusí být vždy pravda a že mrtvý cizopasník může v kůži vězet daleko pevněji, než klíště živé. Nezbývá než smířit se s tím, že nejlepší je klíště uchopit, lehce pootočit a přitom vytáhnout. Chce to trochu šikovnosti a samozřejmě i zkušenost. Při kolmém tahu nebo příliš rychlé či naopak pomalé manipulaci se klíště snadno přetrhne a zbytky jeho kusadel zůstanou v rance. Pokud se tak stane, je lepší je tam nechat. Časem zaschnou a se stroupkem se vyloupnou ven. V každém případě je třeba ranku řádně dezinfikovat. Velmi dobře v tomto případě poslouží tak zvané "jodové pero".
Nikdy holou rukou
Ve vlastním zájmu by se neměl člověk klíštěte dotýkat holou rukou. Je třeba počítat s tím, že nejen pes se může prostřednictvím klíštěte nakazit. Člověk je na tom ještě o něco hůře. Kromě boreliózy mu hrozí i zánět mozkových blan. Člověka může nakazit nejen klíště, které se do něj zakouslo, nepříjemné choroby můžeme získat, i pokud odstraňujeme parazita z kožichu čtyřnohého přítele.
Klíště snadno praskne, každý asi máme na rukou neviditelné oděrky a cesta pro infekci je otevřena. Je rozumné pracovat v rukavicích, použít je možné pinzetu a na trhu je řada speciálních kleštiček, které lze koupit v každém Zverimexu.
Vytažené klíště se také musí správným způsobem zlikvidovat. Nejlepší je spálit je. Chyby se dopouští majitel zvířete, který ho rozmačká mezi nehty.
| CO O KLÍŠTĚTI NEVÍTE |
| Klíště obecné (Ixodes ricinus) patří k nejčastějším a nejznámějším zevním cizopasníkům nejen psa a dalších zvířat, ale i člověka. Sameček je menší než samička, která měří v klidovém nebo spíše hladovém stavu přibližně 4 mm a má skořicovou nebo žlutočervenou barvu. Ta dokáže naklást až několik tisíc vajíček, ze kterých se rodí larvy. Další vývojový cyklus by se dal přirovnat k upírům. Když se larvička napije krve, změní se v nymfu a ta opět po napití v dospělého jedince - imago. Prvním dvěma vývojovým stádiím slouží většinou jako potrava drobní hlodavci a teprve dospělý jedinec vyhledává jako hostitele větší zvíře nebo člověka. Majitelé např. loveckých psů by ale mohli hovořit o tom, jak si jejich pes přinesl z opuštěné nory celou zásobu klíštěcích nymf a že ho trápily minimálně tak, jako jejich dospělí příbuzní. |
PREVENTIVNÍ PŘÍPRAVKY
** Spotony - ampulky, které se vymačkají na kohoutek psa, existují i spotony, které se nanášejí po celé délce hřbetní linie.
** Spreje - nastříkají se nebo pomocí rukavic nanesou na srst na celém těle psa.
** Obojky - vyhovují řadě lidí i psů. Je ale třeba počítat s tím, že podle typu obojku nastupuje účinnost za 24-48 hodin po nasazení, v některých případech i s delším odstupem. Pokud ho psovi sundáme, účinnost se přeruší. U většiny preventivních přípravků proti zevním parazitům platí, že koupání zvířete jejich účinnost snižuje.
