Článek
Přesně v takových kulisách si Alena Sejková z Ústí nad Labem představuje strávení ideální dovolené. „Zajímala mě farma, kde se dá přiložit ruka k dílu. I když jsem typicky městský člověk, vždycky jsem si přála mít vlastní malé hospodářství. Čtyři ovečky, dvě kozy, kravičku a nejmíň jednoho koníka pro děti,“ zasní se na chvíli matka dvou dcer ve věku deset a osm let, které odstartovaly své prázdniny na farmě Ztracenka v Posázaví.
Paní Alena není sama, kdo u nás tímto způsobem tráví odpočinek. Tak jako se dříve jezdilo do ciziny, ať už na Nový Zéland, do Rakouska či Francie, dá se už nějaký ten rok zážitkové ubytování na venkově sehnat i u nás. „Hlavně v méně úrodných oblastech není zemědělství tak výnosné, takže agroturistika se pro farmáře stává významnou doplňkovou aktivitou,“ říká Zdenka Nosková, manažerka projektu Prázdniny na venkově.
Městské děti na venkově ocení povyražení se zvířaty.
Aby kupka nespadla
Někteří navazovali na prvorepublikovou tradici své rodiny, jiní se nechali inspirovat podobným typem podnikání v zahraničí. Velkou podporu získala agroturistika i díky grantům z Evropské unie. „Mezi nejžádanější aktivity dneska patří jízda na koni a péče o ně. V každém případě ale vede touha po konzumaci jakýchkoli domácích produktů,“ usmívá se Zdenka Nosková, která žije na včelařské farmě nabízející programy pro děti i dospělé.
Jedna paní učitelka z Brna mi pomáhala sušit seno. Musela jsem ji nejdřív naučit, jak se to dělá, aby kupka nespadla.
Na skupinu lidí unavených městským životem vsadila před třemi lety i bývalá programátorka Ivana Havlíčková, které po mateřské dovolené, jak říká, profesně ujel vlak. Mezi potokem a lesem doslova na zelené louce vybudovala penzión s farmou Ztracenka, kam láká zákazníky na různé typy zážitků. Práci jim ale v žádném případě nevnucuje. „Překvapilo mě, že práce netáhne tak, jak jsem si představovala. Říkala jsem si, že když někdo bydlí v paneláku, bude si třeba chtít zkusit naštípat dřevo, ale ještě jsem takového člověka nepotkala.
Dojení kozy patří na farmě Ztracenka mezi nejnapínavější činnosti.
Jedna paní učitelka z Brna mi ale pomáhala sušit seno. Musela jsem ji nejdřív naučit, jak se to dělá, aby kupka nespadla, a ona si pak pochvalovala, jak si u toho krásně odpočinula a opálila se. S jinou partou jsme zase vybírali brambory a škubali husy. Najdou se ale i takoví, kteří se radši koukají na práci druhých. Chápu, že i to může být zážitek,“ říká s ironií v hlase paní Ivana, která pochází ze staré zemědělské rodiny.
Což o to, na jedno odpoledne se člověk na farmě zabaví i bez toho, aniž by kydal hnůj nebo hřebelcoval koně. Stačí pozorovat kůzlata, jak se perou o mámino vemeno, kohouty, jak se honí stále za toutéž slepicí, i když kolem mají desítky dalších, nebo koně, který se nozdrami dotýká kočky a vybízí ji ke hře. Večerní zahánění hejna hus s housaty do jejich noclehárny se snad také nedá nazvat prací. Ale i v případě, že nemáte v plánu se přetrhnout, jsem přesvědčena o tom, že déle než jeden den na statku lelkovat nedokážete.
Ivana Havlíčková nabízí zážitkové pobyty třetí sezónu.
Více si rozumím se zvířaty
Nelze si nevšimnout bílého trika se stádem krav na hrudi, které má Alena Sejková při práci na sobě. Pořídila si ho loni na podzim po zhlédnutí filmu Bella Mia, který celou rodinu hluboce zasáhl. Mladší dcera Dominika se topí v slzách, když mi chce její matka převyprávět děj.
Jen stručně: Český snímek s poměrně silným obsazením vypráví příběh krav, které utekly před porážkou do lesa. „Vadí mi, když zvířata umírají nehumánním způsobem, když se k sobě tulí strachy a lidi kolem se k nim ošklivě chovají. Než podporovat masové vraždění, to raději budu vegetariánka,“ konstatuje Alena Sejková a přidává čerstvý zážitek z farmy.
Farmy, kde je možné se ubytovat a vyzkoušet si, co hospodaření a zpracování produktů obnáší, najdete například na stránkách www.prazdninynavenkove.cz nebo www.ubytovaninafarme.cz.
„Dcera uviděla na zemi mrtvou kachnu, tak jsem si dělala legraci, že ji třeba bude mít k večeři, ale ona s výčitkou prohlásila: Mami, ale ona má právo žít. Musím říct, že i já si už pomalu více rozumím se zvířaty, protože na rozdíl od lidí mi nikdy žádné neublížilo. Osob, které pomlouvají a jsou plné zášti, mám, zdá se mi, kolem sebe víc a víc, takže už skoro nepěstuji skutečná přátelství. Jako introvert se druhých spíše straním a radši si popovídám se psem než s člověkem,“ přiznává mladá žena, která pracuje jako sekretářka.
Manažeři nebo právníci, které také můžete potkat, jak pracují na farmách, sem přijíždějí hlavně kvůli relaxaci. „Odloží počítač a jdou se podívat do stájí,“ popisuje klienty tohoto typu Ivana Havlíčková.
Nejkrásnější bylo, když jel proti mně chlap taky v traktoru a s úsměvem mi pokynul. Paráda, už jsem zapadl mezi místní.
Podobnou zkušenost má i Pavel Moulis, jehož rodinná farma leží deset kilometrů od Plzně. „Sedavý způsob obživy si vytížení lidé z města u nás kompenzují fyzickou námahou spojenou s krmením a obstaráváním zvířat. Tím si asi dokonale vyčistí hlavu a unaví tělo. Možná že část společnosti také začíná vyhledávat alternativu proti konzumu.“
Ubytování na farmách, kde vám umožní třeba kydat hnůj, seženete zhruba od dvou do pěti set korun za osobu a noc v závislosti na vybavení pokoje nebo apartmánu.
Tak tohle je pohoda
„Když vyjdete na pastvinu a proti vám si vykračuje kráva, která nemá žádné starosti a vypadá velmi spokojeně, tak si říkáte, jestli si náhodou neděláte život zbytečně složitý,“ přemítá ve své kanceláři v centru Prahy finanční poradce a kouč Karel Bouček, který si jednou za čas jede odpočinout na farmu Moulisových.
„Když jsem o ní slyšel vyprávět, hned mi bylo jasné, že to musím vidět,“ usmívá se inženýr ekonomie, který celý život bydlí v hlavním městě, a zmiňuje jedno ze svých dobrodružství – když v montérkách, staré mikině a hučce po tátovi řídil nakladač. Ještě zajímavější byla pro něho projížďka traktorem.
O nahánění hus by se dalo říct, že je to spíš zábava než práce.
„Byl jsem nervózní jak sáňky v létě, protože vpředu jsem v mechanických ramenech vezl balík sena pro koně, přes který jsem skoro neviděl na cestu. Nejkrásnější bylo, když jel proti mně chlap taky v traktoru a s úsměvem mi pokynul. Paráda, už jsem zapadl mezi místní. Obvykle se totiž na lidi, kteří dorazí v naleštěném autě s pražskou SPZ, moc vlídně netváří.“
Když chce vypnout, jede na farmu klidně i v zimě, kdy se hlavně stará o krávy a býky. „Jednou, bylo to v neděli ráno, jsme se dohodli, že si trochu přispíme a do práce nastoupíme až v osm. Venku byla zima, co leze až pod nehty, ale v kravíně příjemně teplé vlhko. Všechno to bučelo hlady, tak jsme vymetli žlaby, namleli šrot a za pět minut už jsme slyšeli jenom spokojené chroupání, jinak hrobové ticho. Člověk tam pak stojí v holínkách opřený o lopatu a říká si: Tak tohle je pohoda. Není ten svět vlastně jednoduchý?”
„Člověk zkrátka zpomalí a začne si víc uvědomovat věci, na kterých opravdu záleží,“ tvrdí o svých výletech na farmu Karel Bouček.
„Ono není vůbec od věci se čas od času vrátit ke kořenům a poznat, co všechno se musí udělat, abychom si mohli dát na rozpálenou pánev kus dobrého hovězího. Naši předci to dělali denně, tak proč ty ofuky? Nakonec oproti kancelářské práci vidíte výsledek hned a nemusíte na něj čekat dny, týdny, měsíce. Navíc je mi sympatické, že nějakému živému tvorovi udělám fyzicky dobře. Člověk zkrátka zpomalí a začne si víc uvědomovat věci, na kterých opravdu záleží.“
Vidí, že mléko neroste v krabici
„Nám, kteří jsme na venkově vyrůstali, přijde úsměvné například neustálé zaměňování pojmů seno – sláma a také s kosením trávy si z našich hostů poradí málokdo. Pánové ocení práci s technikou, traktorem nebo nakladačem, a někteří jsou při tom zahanbeni zručností našeho osmiletého syna, kterému se chtějí vyrovnat,“ líčí farmář Pavel Moulis zkušenosti z druhé strany. Jeho hlavními klienty jsou kromě lidí zahlcených duševní prací také rodiny z velkých měst. „Pro děti je to často první setkání se zvířaty ze statku.“
Kolikrát sedím nad případem, nevím si s ním rady, a aniž bych o něm mezitím přemýšlel, během pobytu na farmě se samovolně rozuzlí.
Vlastislav Kusák se návštěvami farmy vrací do vlastního dětství, kdy se mu však na rozdíl od současnosti pracovat moc nechtělo.
Nejenom kvůli tomu, aby se odreagoval, ale i proto, aby svým třem synům ukázal, že mléko neroste v krabici na stromě a kráva není fialová jako Milka, jezdí na farmu Moulisových také pražský advokát Vlastislav Kusák. „Člověk si vyvětrá hlavu, protože se zabývá úplně jinými problémy než paragrafy a spisy. Zvíře je živý tvor, což musíte respektovat a vyřešit jeho potřeby hned, ne je odložit na neurčito.“
I když pochází z úrodné oblasti Uherského Hradiště, práce na poli ho v dětství přirozeně nebavila. O to raději se na venkov vrací teď, po pětadvaceti letech života v Praze, kam původně odešel studovat. „Mám sedavé zaměstnání a chybí mi pohyb, i když za hezkého počasí se aspoň snažím do kanceláře jezdit na kole. Z Kunratic na Národní třídu to mám třináct kilometrů.”
Děti z města, které jsou zvyklé chodit pro jídlo do obchodu, na statku poznávají, kde se vejce, mléko či maso vlastně berou.
„Jenže fyzická práce na venkově dá vašemu uvažování jiný rozměr. Kolikrát sedím nad případem, nevím si s ním rady, a aniž bych o něm mezitím přemýšlel, během pobytu na farmě se samovolně rozuzlí. Získáte na něj pravděpodobně jiný pohled a případ najednou rozlousknete. Po návratu do práce si řeknete: Aha, to je přece jasné,“ popisuje specialista na obchodní právo, čím ho pobyt na statku občerstvuje.
Vždyť budeš mít mozoly!
K jeho největším zážitkům patří porody telat a jízda na traktoru. „Když kráva rodí, jde všechno stranou. Poslouchám příkazy a snad tam nejsem jenom na překážku, protože jsem docela manuálně zručný. Nikdy jsem neslyšel, že jsem něco udělal špatně. Navíc je to opravdu silný moment, nad kterým člověk nepřestane žasnout, když přijde na svět úplně hotový tvor, který se skoro okamžitě postaví na vlastní nohy.“
Synové Vlastislava Kusáka zažívají na farmě Moulisových to pravé klukovské dobrodružství. Baví je jízda na poníkovi, skoky do sena i projížďky na traktoru.
Při navážení siláže se mu zase oživily vzpomínky z dětství, protože traktor uměl řídit už v nějakých čtyřech letech. Nevyhýbá se ani údržbářským činnostem, jako je utahování závitů nebo sekání trávy. „Líbí se mi také obnovení starých postupů, jako je třeba pečení chleba podle tradic nebo stloukání másla. U babičky jsem jako malý viděl na půdě poházenou spoustu věcí, o kterých jsem tehdy netušil, k čemu slouží. Teď už vím, že jednou z nich byla dížka právě na stloukání másla.“
A co jeho způsobu trávení volna říká kolega a společník z advokátní kanceláře? „Ten kydá hnůj asi častěji než já, ale na rozdíl ode mě na vlastním, protože u Hradce Králové chová ovce,“ usmívá se Vlastislav Kusák, který v souvislosti s pobytem na farmě zmiňuje ještě jedno pozitivum – bezpečnost svých dětí. „Když vyběhnou na pastvinu, nemusím se strachovat, že by narazily třeba na použitou injekční jehlu.“
Některé děti mají možnost přijet na statek i v rámci školy v přírodě nebo letního tábora.
Hůř před některými lidmi, se kterými se potkává hlavně pracovně, obhajuje svůj zájem o venkov Karel Bouček. „Je docela zajímavé sledovat reakce lidí, když jim v bílé košili odpovím na otázku, co jsem dělal o víkendu. Kydal, krmil krávy a jezdil traktorem. Podle reakcí pak poznáte, jak to lidi mají. Buď jsou plní předsudků typu to musí smrdět nebo vždyť musíš mít mozoly, nebo naopak překvapeně přemýšlejí, jak to asi celé funguje a co mě k tomu vlastně vedlo.“
