Článek
Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) tak praskají ve švech. Na specializované vyšetření se běžně čeká dva měsíce. Mezi nejčastěji diagnostikované poruchy pak patří dyslexie, dysgrafie a dysortografie.
„V Praze je situace dobrá. Na první vyšetření čekáte mezi 14 dny až třemi týdny. Ale mimo hlavní město mají obrovské problémy, leckde jsou lhůty až několik měsíců,“ řekla Právu Daniela Švancarová, zástupkyně ředitelky PPP pro Prahu.
Ředitelka PPP Středočeského kraje Jaroslava Štětinová dodala: „Čeká se v průměru dva měsíce po celé republice. Ač v populaci klesá počet dětí, poptávka po diagnostice stoupá.“
Podle Štětinové tkví problém i v nedostatku psychologů. „Jsme školská zařízení. Když přijde absolvent fakulty, je rok zařazen v jedenácté platové třídě. Máme odloučená pracoviště, kam z těchto důvodů psychologa neseženeme.“
Může za to možná prostředí
„U nás se na diagnostiku čeká někdy také až dva měsíce, ale je to dáno i její náročností,“ uvedla ředitelka PPP Ústeckého kraje Marie Šťastná s tím, že v kraji odhaduje v populaci 4 až 10 procent dětí s poruchami.
Podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání bylo v loňském školním roce jen v základních školách 33 695 dětí s vývojovými poruchami učení a 2348 s obdobnými poruchami chování.
Někteří psychologové mají za to, že těchto dětí na rozdíl od minulosti, kdy se jejich počet nesledoval, nepřibývá. Jiní jsou opačného názoru. Hledají příčinu ve zhoršujícím se životním prostředí, jež způsobuje, že plod v těle matky je vystaven zvýšenému množství rizikových faktorů.
Jsou vrozené, žádná zázračná pilulka je nevyléčí
Vývojové poruchy učení jsou vrozené. Příčina tkví v drobném poškození centrální nervové soustavy, ke kterému došlo s vysokou pravděpodobností ještě před narozením dítěte. Trpí-li jí někdo z rodičů, zvyšuje se pravděpodobnost, že problémy zdědí i jeho potomek. Chlapci jsou přitom ohroženi více než dívky.
Vzhledem k vrozeným nedostatkům není možné poruchy vyléčit, avšak intenzivní nápravou je lze kompenzovat.
První náznaky budoucích obtíží se projevují již v předškolním věku. Dítě je neobratné při kreslení; kresba je roztřesená. Nedokáže vytleskat rytmus slova či jednoduchého říkadla. Má potíže se sluchovým rozlišením slabik.
Diagnózu, jedná-li se skutečně o poruchu učení, je ale možno s jistotou stanovit nejdříve až po pololetí druhé třídy.
Vyšetření v poradně
Máte-li podezření, že čtení nebo písemný projev dítěte nejsou v pořádku, konzultujte vše s třídním učitelem. Běžnou praxí je tříměsíční zkušební lhůta, během níž učitel s dítětem pracuje tak, jako by mělo poruchu učení již diagnostikovanou. Při výuce využívá speciální metody a zohledňuje pomalejší tempo čtení a psaní.
Není-li ani po třech měsících patrný pokrok, je vhodné navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu. Ty bývají ve všech větších městech a vyšetření je zdarma.
Základem je dobrá diagnóza. Tu provádí nejčastěji psycholog ve spolupráci se speciálním pedagogem. Cílem vyšetření je posoudit intelektové schopností dítěte. Vedle toho psycholog sleduje i řadu dalších faktorů ovlivňujících školní výkon: pracovní tempo, pozornost, samostatnost. To proto, aby odhalil, zda se jedná skutečně o poruchu a zda nemá potíže na svědomí třeba nesprávné metodické vedení hodiny učitelem.
Speciální pedagog se pak zaměřuje přímo na specifické obtíže ve čtení, psaní či matematice. Oba odborníci určí diagnózu a doporučí postup práce s dítětem jak doma, tak ve škole. S výsledky vyšetření vždy seznámí rodiče a s jejich svolením je pak mohou poskytnout i škole.
Integrace
Pro efektivní nápravu poruch učení je třeba respektovat pokyny poradny. Ta si dítě bude průběžně zvát na kontroly. Rovněž stanoví konkrétní reedukační plán a doporučí vhodné korekční pomůcky šité na míru dítěti.
Některé děti jsou posléze tzv. integrovány do tříd, je jim tedy vytvořen individuální vzdělávací plán. V případě integrace škola s rodiči uzavře smlouvu, v níž se zavazuje, že dítěti poskytne potřebné pomůcky a zohlední je při výuce a hodnocení tak, aby nebylo znevýhodněno ve srovnání se spolužáky, kteří poruchu nemají. Rodiče se pak zavážou, že budou s dítětem denně procvičovat podle pokynů vedoucí dyslektického kroužku nebo učitele. Škola má na integrované dítě zvýšený finanční normativ. Další variantou jsou specializované dyslektické třídy, jež zřizují některé školy.
Tipy pro rodiče
- Čtěte s dítětem denně, ne však déle než 15 minut.
- Nepopohánějte ho k rychlejšímu tempu.
- V žádném případě ho nekárejte za chyby. * Barevně podtrhávejte a vybarvujte písmena tvarově podobná.
Jak se projevují
Dyslexie
Trpí-li dítě dyslexií, je postiženo poruchou čtení. Zaměňuje písmena tvarově a zvukově podobná (b za d; a za e). Jeho čtení je těžkopádné, slova luští, domýšlí nebo bezmyšlenkovitě komolí.
Čtení je pro dyslektika natolik namáhavé, že mívá obtíže se zapamatováním textu a s osvojováním si školní látky z učebnic a sešitů. Proto se nevydrží dlouho soustředit.
Odborníci, kteří srovnávali aktivitu mozku u dyslektika a dítěte, jež poruchou netrpí, zjistili, že nedyslektik při čtení zapojí jen centrum řeči a zrakového vnímání, kdežto mozek dyslektika vykazuje překotnou aktivitu různých mozkových center. Proto je mnohem více namáhán a rychleji se unaví.
Dysgrafie
Dysgrafie je porucha psaní. Dítě má obtíže vybavit si tvar písmen a znázornit ho, písmo bývá proto nečitelné. Když má psát rychle, třeba v průběhu výuky, vynechává nejen hlásky, ale i slova.
Při psaní se dysgrafik rychle unaví. Často si stěžuje, že ho bolí ruka. Nedokáže ale psát úhledně a plynule ani v případě, že má dostatek času.
Dysortografie
Dysortografie je porucha pravopisu. Dítě se vykreslováním tvarů písmen vyčerpá natolik, že už si nedokáže ohlídat čárky a háčky, natož aby mělo čas na odůvodňování tvrdého a měkkého i. Dysortografik má obtíže s aplikací pravopisu, i když ho teoreticky dobře zná. Často se stává, že pokud se dítěte na konkrétní gramatické pravidlo učitel zeptá, dokáže ho vysvětlit. Selže však, má-li ho v daném okamžiku aplikovat v písemném projevu. Klasickou chybou bývá například slovo „výkend“, jehož psaní dysortografik odůvodní jako slovo s předponou vy-.
Dyskalkulie a dyspinxie
Dyskalkulie a dyspinxie
Dyskalkulie je porucha schopnosti operovat s číselnými symboly. Dyskalkulik má výrazné obtíže s pochopením nejzákladnějších matematických pojmů. Bez názorných pomůcek nedokáže spočítat nejjednodušší početní úlohu, neumí se orientovat na číselné ose.
Ojediněle se psychologové setkávají i s diagnózou dyspinxie (vývojová porucha kreslení) a dysmúzie (porucha hudebních schopností).
Hyperaktivita
Hyperaktivita
Častým průvodcem poruch učení jsou vývojové poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou dítěte. Nejčastější je porucha označovaná jako lehká mozková disfunkce (LMD).
Za zkratkou si lze představit celou plejádu projevů, jimž děti čelí.
Jedná se o narušení schopnosti soustředit se kvůli projevům nadměrné aktivity. Děti s LMD se obtížně dokážou věnovat jedné činnosti delší dobu, přebíhají k jiným aktivitám, bývají impulzivní. Na veřejnosti působí tyto děti často nevychovaně, neboť nedokážou poslechnout, pobíhají a sahají na vše, co je právě zaujalo. Důležitým rysem všech poruch je, že nesouvisejí s výškou inteligence.