Zapomenutý vrak remorkéru z 19. století byl objeven ve vodách Michiganského jezera

J. C. Ames byl svého času považován za jeden z největších a nejsilnějších remorkérů, které kdy brázdily Velká jezera. Ostatně byl na svou dobu drahý: jeho výstavba stála podle webu Popular Science a magazínu Smithsonian, i v porovnání s tehdejší cenou jiných lodí, impozantních 50 000 dolarů (dnes v přepočtu něco málo přes milion korun). Pro zajímavost, v současnosti může stát výroba velkého remorkéru od 750 tisíc až do 10 milionů dolarů (10–217 milionů Kč).

V roce 1889 došlo k poškození remorkéru při srážce, přesto se do provozu několikrát vrátil, než byl nakonec vyřazen. V roce 1923 byl úmyslně potopen – poté, co byl rozebrán. Motor i kotel byly odstraněny, trup byl odtažen z přístavu, zapálen a ponechán svému osudu.

Námořní archeoložka Tamara Thomsenová upozornila, že v minulosti bylo běžnou praxí lodě, které již dosloužily, demontovat, zapálit a opustit. Jejich likvidace se často stávaly podívanou i pro veřejnost.

„Tyto nálezy jsou vždy fascinující, protože umožňují, aby se znovu vynořil kousek zapomenuté historie,“ uvedla Thomsenová, odbornice z Wisconsinské historické společnosti. „J. C. Ames ležel pod hladinou více než 100 let, než byl čistě náhodou znovu objeven.“

Poznamenala, že je vděčná Thussovi za to, že vrak nahlásil, a umožnil tak sdílet tento příběh s komunitami, které jsou s lodí historicky spjaty.

U vraku se dnes stále nachází třímetrová lodní vrtule a jen několik drobných artefaktů. V zátoce Maritime Bay u Manitowocu podle archeoložky Thomsenové údajně leží dalších třináct opuštěných lodí, z nichž se dosud podařilo najít pouze tři.

„Vraky většinou odhalí bouře; a musíme je spatřit dřív, než je jezero opět pohltí. Jde o perfektní souhru času a náhody,“ vysvětlila.

Jedná se tedy o štěstí, že byla loď nalezena právě nyní. Ačkoli byl remorkér zřejmě po celá desetiletí pohřben pod pískem, zdá se, že jezerní proudy jej znovu odhalily teprve nedávno. Části lodního trupu, které v současnosti vyčnívají ze sedimentů, jsou jen málo pokryty mlži jménem Dreissena bugensis. I podle Thomsenové výrazná absence těchto mlžů z rodu slávičkovitých přichycených k vraku naznačuje, že se ze sedimentů vynořil nedávno.

Badatelé se doslova předhánějí v hledání vraků lodí a sestřelených letadel ve Velkých jezerech dřív, než je nenávratně poškodí právě zmíněný invazní druh. Dreissena bugensis se za posledních třicet let stala v jezerech dominantní silou. Přichycuje se na potopené vraky v hustých vrstvách, jež mohou být natolik masivní, že konstrukci postupně rozdrtí a zničí.

Objevování vraků má v rodině Thussových zjevně tradici. Podle prohlášení Wisconsinské historické společnosti je nevlastní babičkou rybáře Christophera Thusse známá „Shipwreck Suzze“ Johnsonová (shipwreck znamená v angličtině vrak lodi či ztroskotanou loď – pozn. red.).

Po odchodu do důchodu se začala věnovat pilotování motorového padákového kluzáku a ultralehkého letadla. Proslavila se v roce 2015, kdy během tří dnů při přeletech nad Michiganským jezerem objevila hned tři vraky.

V květnu loňského roku identifikovala Wisconsinská historická společnost v jezeře Madison jedenáct prastarých kánoí, včetně jedné, jejíž stáří sahá až k roku 2500 př. n. l.

O několik měsíců později pak oznámila další významný objev: vrak remorkéru John Evenson, postaveného v roce 1884, který byl nalezen, podobně jako J. C. Ames, v Michiganském jezeře.