Článek
Noční svítící oblaka (známá také pod anglickou zkratkou NLC – noctilucent clouds) se na naší obloze v posledních letech objevují pravidelně, a to v období od začátku června do zhruba půlky července. Pro jejich výskyt musí být splněny specifické podmínky vysoko v atmosféře, zejména velmi silný mráz (obvykle pod -120 °C) a přítomnost většího množství vhodných kondenzačních jader v mezosféře (například meteorického prachu).
Stříbřité závoje tenké oblačnosti s vláknitou strukturou můžeme při jasném počasí vyhlížet krátce po západu slunce mezi 22:00 až 23:00 nad severozápadním obzorem a poté i před svítáním mezi 3:00 až 4:00 nízko nad severovýchodním horizontem.
Noční svítící oblaka mohou nabývat různých tvarů.
Svým vzhledem tato oblačnost vzdáleně připomíná vysokou oblačnost typu cirrus. Nicméně na rozdíl od běžných mraků sahajících maximálně do 20kilometrové výšky se noční svítící oblaka tvoří výhradně na ledových krystalcích ve výškách kolem 80 km nad zemským povrchem.
Svítící oblaka zviditelňují dopadající sluneční paprsky. Zatímco při zemi panuje tma, ve vyšších vrstvách atmosféry stále svítí slunce. NLC se rozzáří až v okamžiku, kdy běžná oblačnost potemní. Efekt můžeme připodobnit nasvíceným letadlům na jinak už tmavé večerní obloze.
Noční svítící oblaka se objeví až ve chvíli, kdy ostatní oblačnost ztmavne.
V posledních letech se zejména vlivem častějšího vypouštění kosmických raket a probíhajících klimatických změn četnost výskytu nočních svítících oblak v našich končinách mírně zvyšuje.
