Článek
Česká republika se tedy musí připravit na to, že šakal, který vypadá jako malý vlk, se v ní postupně zabydlí, až bude téměř tak běžný jako liška.
Jak je možné, že se šakalům tak daří a proč se stali v Evropě nejvíce expandujícím živočišným druhem, zkoumal mezinárodní vědecký tým. Působí v něm také pracovníci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR v Brně.
Lidská sídla poskytují šakalům ochranný štít před vlky
Ukazuje se, že za expanzí stojí kombinace klimatických změn v podobě oteplování a s tím spojené proměny krajiny a současně dlouhodobý úbytek velkých predátorů, především vlků. Je to trochu paradox, protože konkrétně v Česku vlků přibývá. Klíčovou roli přitom hraje člověk.
Lidská sídla poskytují šakalům ochranný štít před vlky. Vlk je plachý a lidem se spíše vyhýbá, zatímco šakal umí žít přímo vedle nich. „Výsledky výzkumu ukazují, že člověk výrazně ovlivňuje vztahy mezi predátory v evropské krajině,“ uvedl jeden z výzkumníků Martin Šálek.
Ještě v 19. století a velkou část století dvacátého byl jeho výskyt omezen především na Balkán. Od osmdesátých let se však začal rychle šířit směrem do střední, západní i severní Evropy. Dnes se objevuje například v Německu, Rakousku, Polsku, Pobaltí, Skandinávii nebo Francii.
V Česku byl první doložený výskyt šakala zaznamenán v roce 1998 na jižní Moravě, první rozmnožování pak v roce 2017. Loni šakaly zachytila fotopast nejprve na Pálavě a pak v Podyjí.
Ochranářům tyto středně velké psovité šelmy nevadí. S šakaly nebudou takové problémy jako s vlky a liškami. Živí se drobnými savci a mršinami, občas i ovocem. Domácí zvířata neloví.
Vědci analyzovali téměř 9000 akustických monitoringů z 13 evropských zemí a sledovali, které faktory výskyt šakalů podporují, nebo naopak omezují. Ukázalo se, že šakalům prospívají krátké zimy, mozaikovitá krajina a blízkost vodních ploch. Nejvýznamnějším faktorem je ale ubývající přítomnost vlka obecného, který v podstatě bránil šakalům v rozšiřování teritorií.
Mezinárodní tým výzkumníků ze 13 zemí využil přehrávání nahrávek vytí šakala obecného a zaznamenával jejich odpovědi v téměř 9000 lokalitách, aby odhalil faktory ovlivňující jejich rozšíření v kontinentální Evropě.
Šakal je mimořádně přizpůsobivý druh. „Dokáže využívat zemědělskou krajinu a okraje měst i silně pozměněná stanoviště. Právě tato ekologická flexibilita stojí za jeho úspěšným a rychlým šířením Evropou,“ doplnil Šálek. Šakaly mohou na jejich tažení zpomalit opět především vlci.
Novou studii, která je jim věnována, publikoval mezinárodní tým vědců v prestižním časopise Nature Ecology & Evolution. Martin Šálek se věnuje šakalům dlouhodobě. Koordinoval také jeden z prvních rozsáhlých výzkumů biotopových vazeb šakala na Balkáně.
