Článek
„Zájem o studium je. Trošku nám to zkomplikovalo elektronické podání přihlášek tento rok, bylo to z technického hlediska náročnější, ale jinak zájem je stabilně stejný a třídy se většinou naplní,“ popsal učitel odborného výcviku Jiří Valtr.
Na zdejší učiliště se může přihlásit kdokoli, kdo si odpykává trest v některé z českých věznic, nejprve ale musí projít běžným přijímacím řízením. K zaplnění třídy je potřeba 48 uchazečů, což se každoročně daří bez potíží. Důvody, proč se odsouzenci rozhodnou studovat, jsou různé. Někteří si chtějí doplnit vzdělání, na další tlačí rodina. Z výučního listu přitom není patrné, že se vyučili ve vězení. Tomu, čemu se vyučili, se po propuštění z vězení pak mnozí opravdu věnují. „Někteří se sami ozvou, dají nám zpětnou vazbu. Že mají práci i třeba v zahraničí, že nám děkují,“ doplnil Valtr.
Někteří si už práci aktivně hledají
Letos šla k závěrečné zkoušce zhruba polovina odsouzených, kteří nastoupili. V průběhu studia jich část odpadla.
„Je to standardní učební obor, žádné velké úlevy tady nemají, je to stejné, jako kdyby studovali venku. Někteří zjistí, že je to nebaví nebo na to nestačí svým intelektem. Anebo zjistí, že nejsou manuálně zruční a praktická část jim nejde. Někdo odejde i kvůli zdravotnímu stavu anebo přemístění do jiné věznice,“ vysvětlil Valtr.
Šestačtyřicetiletý Vlastimil byl jedním ze žáků, kteří v těchto dnech absolvovali závěrečné zkoušky.
„Snažím se zajistit si nějakou práci po ukončení trestu, v místních podmínkách je to ale složité. Každopádně si myslím, že mi škola pomůže se uplatnit. Zkouška byla pro mě celkem složitá, bylo toho hodně, co se naučit. A byla taky komise, takže jsem měl trému,“ přiblížil své pocity Vlastimil, který už má maturitu z dřívější doby, avšak i za mřížemi zvolil možnost dalšího vzdělávání.
„Když už tady člověk musí být, je lepší věnovat čas koníčkům nebo vzdělávání, tak jsem se této možnosti chopil,“ vysvětlil odsouzený muž.
Další z absolventů, Tomáš, zvolil možnost studia v učebním oboru ve Věznici v Rýnovicích kvůli rodině. Původně byl totiž ve výkonu daleko na západě Čech a chtěl být blíž ke svým příbuzným.
„Musel jsem jít do školy, jinak by mě nepřevezli. Chtěl jsem na sever, abych měl návštěvy s dítětem. Škola těžká až tak nebyla, když člověk při hodině poslouchá, tak se to dá,“ okomentoval uplynulé roky v lavici odsouzený.
Dobrý pocit ze zkoušky měl i jednatřicetiletý Patrik.
„Myslím si, že zkouška dopadla dobře. Těžší pro mě byla praktická část, protože tam je strašně moc prostoru pro chyby. Stačí se blbě dotknout soustruhu a jste úplně mimo rozměry a už to nemáte jak opravit. U ústní se dá chyba ještě vysvětlit,“ popsal jednatřicetiletý Patrik, kterého čeká do konce trestu 28 měsíců. A už nyní ví, že bude pracovat pro firmu vyrábějící sladkosti, kde si domluvil práci.
Znalosti letošních absolventů předseda zkušební komise Ivan Hájek chválil: „Zkoušky jsou naprosto stejné jako v civilní škole. Písemná část, praktická část a ústní. Panuje naprostá shoda s normálním průběhem zkoušky. Znalosti žáků jsou, řekl bych, dostatečné, případně výborné.“
