Nová kniha autorů z Univerzity Palackého mapuje komiks jako nástroj propagace

Dílo s názvem Komiks a/jako reklama. Domácí obrázkový seriál jako médium reklamy a propagace ve 20. století ukazuje komiks jako hojně využívanou formu reklamy, na níž se podíleli také významní umělci své doby – od Josefa Lady přes Ondřeje Sekoru po Káju Saudka. Bohatě ilustrovanou publikaci připravilo na knižní trh nakladatelství Akropolis.

Odborníci z olomoucké filozofické fakulty, kteří již dříve mapovali historii československého komiksu, se tentokrát zaměřili na specifickou formu komiksu užívaného v reklamě a propagaci.

„Především prvorepublikový tisk byl na nejrůznější podoby reklamních obrázkových seriálů velmi bohatý, věnovali se mu i velikáni jako Josef Lada nebo Ondřej Sekora a vznikla i řada zajímavých postaviček, jako například Palabáček a Plamínek v kresbě Reného Klapače,“ uvedl Prokůpek. Podoba uvedené postavičky zdobí i obálku knihy.

„Reklama užívala a užívá řadu nejrůznějších médií a formátů, komiks je v tomto ohledu spíše marginální, ale přesto velmi zajímavý příklad. Detailní zpracování právě komiksové reklamy přitom nabízí i řadu přesahů, například k animovanému filmu,“ poznamenal Foret.

Publikace nabízí pestrou škálu nejrůznějších výrobků a služeb, které obrázkové seriály propagovaly. Při její tvorbě přitom autorům nestačil obvyklý ponor do fondů nejrůznějších knihoven, kterému se věnovali již v předchozích projektech.

„Reklamní komiksy se nevyskytovaly jen v periodikách, která knihovny archivují. Významná část z nich měla podobu různých příležitostných tiskovin, které byly přidávány zdarma k nákupu. Ty ale žádná sbírková instituce neeviduje a dochovaly se spíše výjimečně,“ vysvětluje Prokůpek.

Kromě institucionálních sbírek tak bylo nezbytné pátrat i mezi soukromými sběrateli. Obsáhlá obrazová příloha knihy pak z velké části reprodukuje právě tyto nedostupné seriály a nabízí tak unikátní příležitost přiblížit čtenářům zapomenuté klenoty.

Podoby komiksové reklamy odrážejí podle autorů publikace nejen vývoj samotného komiksu, například využívání promluvových bublin, ale také proměny reklamy jako takové. Patrné je to především mezi léty 1948 a 1989.

„Reklama v době socialismu propagovala především typy výrobků, nikoliv jejich konkrétní značky, protože ty nebyly podstatné, stejně jako nebyli podstatní jejich výrobci, centralizované státní podniky,“ zdůraznil Foret.