Hlavní obsah

Naděje pro krkonošského tetřívka. V horách žije 53 kohoutků, úbytek se zastavil

Vrchlabí

Třiapadesát tokajících kohoutků tetřívka obecného napočítali ochránci přírody v Krkonoších během letošního jarního sčítání. Je to pouze o tři méně než při posledním sčítání před třemi lety. Po desetiletích úbytku tak krkonošská populace v posledních třech letech početně stagnuje. A to považují odborníci z národního parku za pozitivní signál.

Foto: Ondřej Prosický, naturephoto.cz

Tetřívkovi obecnému se kvůli jeho bojovnosti v době páření přezdívá černý rytíř.

Článek

„Výsledek sčítání nám dává důvod k opatrnému optimismu. Ale zdaleka to neznamená, že máme vyhráno. Naděje, že tetřívek obecný v Krkonoších přežije, je stále reálná, nevíme však, kolik zbývá času,“ uvedla zooložka Správy parku Karolina Mikslová.

Nejzávažnějším ohrožujícím faktorem je podle ní izolace nejen celé krkonošsko-jizerskohorské populace, ale také izolace jednotlivých skupin ptáků v tomto pohoří, což může způsobit rychlý genetický kolaps populace.

„Tetřívek obecný je ikonickým ptákem Krkonoš. Černý rytíř, jak se mu kvůli jeho soubojům v době tokání říká, patří zároveň mezi nejviditelněji ohrožené živočichy našeho národního parku. Musíme proto udělat maximum pro to, abychom o něj v budoucnu nepřišli,“ souhlasí ředitel parku Petr Moravec.

Krkonošská populace tetřívka v minulosti výrazně klesala. Ještě v roce 2001 odborníci při sčítání zaznamenali 135 tokajících kohoutků, v roce 2017 jich napočítali už pouze 74. Dlouhodobým problémem je především úbytek vhodných stanovišť a rušení člověkem. Tetřívek vyhledává otevřenou či rozvolněnou krajinu s mozaikou mladých porostů, rašelinišť a dalších nezarostlých ploch.

Právě zde došlo v posledních desetiletích k významné změně. Imisemi poškozené lesy a rozsáhlé otevřené plochy, které tetřívkům v minulosti poskytovaly vhodné prostředí, postupně zarostly novým lesem. Správa KRNAP proto vytváří nové otevřené areály. Vzniklo už přes dvacet tetřívčích ploch o velikosti přibližně jeden až pět hektarů.

Sčítají se pouze samečci tetřívka, neboť v období tokání jsou díky hlasovým projevům dobře spočítatelní. „Slepičky jsou v průběhu celého roku prakticky neviditelné, protože dobře splývají s prostředím. Mají dobré mimikry a jsou velmi plaché,“ vysvětlil mluvčí národního parku Radek Drahný s tím, že se při odhadu počtu celé populace počítá ke každému samečkovi jedna samička.

Tetřívek vyžaduje klid

„Tetřívek potřebuje rozvolněné pestré biotopy a otevřené plochy. Vhodné podmínky vytváříme tam, kde to dává ekologicky smysl. Tedy v místech současného i historického výskytu a v místech bývalých imisních holin,“ doplnila Mikslová.

Vedle dostatku vhodných biotopů je pro tetřívka zásadní také klid. Citlivý je především v zimě, kdy přežívá v energeticky náročných podmínkách, a na jaře během tokání. Vyrušení ze zimního úkrytu může pro ptáka znamenat významnou ztrátu energie, která by mohla rozhodnout o jeho přežití.

Na jaře může rušení zase komplikovat námluvy a rozmnožování. Proto správa parku dlouhodobě chrání nejcennější lokality prostřednictvím klidových území, do nichž v zimě nevstupují lyžaři a v létě pěší návštěvníci.

Na místech s výskytem tetřívka rovněž platí omezení dopravy v časných ranních a pozdních večerních hodinách, tedy v době, kdy jsou ptáci nejaktivnější. Zároveň turistické cesty, které vedou přes tato tokaniště, bývají pro veřejnost krátkodobě uzavřeny, konkrétně od poloviny března do konce května.

Související články

Výběr článků

Načítám