Článek
Nová studie jihokorejských vědců naznačuje, že právě katastrofické srážky mohly paradoxně vytvořit podmínky vhodné pro rozvoj života na rané Zemi. Výsledky zkoumání ukazují, že impaktní krátery mohly fungovat jako „kyslíkové oázy“, kde se dařilo primitivním mikroorganismům produkujícím kyslík.
Vědci zkoumali kráter Hapcheon (Hapčchon) v Jižní Koreji, který podle magazínu BBC Sky at Night vznikl před přibližně 42 tisíci lety po dopadu asi dvousetmetrového asteroidu. Kráter má průměr přibližně sedm kilometrů.
Vznik dlouhodobého hydrotermálního systému
Uvnitř kráteru objevili stromatolity – vrstvené horninové útvary vytvářené mikroorganismy, zejména sinicemi. Stromatolity patří k nejstarším známým důkazům života na Zemi a jejich vznik sahá až do doby před 3,5 miliardami let.
Jak napsal web SciTechDaily, podle vědců je důležité, že se stromatolity vytvořily právě v prostředí po dopadu dané planetky. Náraz totiž nezpůsobil jen destrukci, ale také vznik dlouhodobého hydrotermálního systému. Hydrotermální systém je prostředí, kde horká voda proudí podzemím skrz zahřáté horniny, přenáší minerály a vytváří podmínky vhodné pro vznik a přežití mikroorganismů.
Pod povrchem kráteru cirkulovala horká voda bohatá na minerály, což vytvořilo stabilní a energeticky bohaté prostředí vhodné pro mikrobiální život. Analýzy ukázaly známky hydrotermální aktivity i možné přímé příměsi meteoritického materiálu.
About 50,000 years ago, a 200m meteorite slammed into #Hapcheon, creating this massive 7km-wide crater. It’s the only confirmed impact site in Korea and one of the most recent major impacts on Earth.#합천 #합천한달살기 #합천한달여행 #다라고스테이 #초계분지 pic.twitter.com/U1D2CtEaBG
— Sanghee Shin (@endofcap) May 12, 2026
Pozdní velké bombardování
Podobné impaktní krátery (prohlubně vzniklé po dopadu asteroidu, meteoritu nebo komety na povrch planety či měsíce) mohly být na rané Zemi velmi běžné. Jak připomíná aktuální studie korejských expertů o tomto fenoménu, v období takzvaného Pozdního velkého bombardování byla planeta doslova zasypávána asteroidy.
Pozdní velké bombardování bylo období v rané historii Sluneční soustavy přibližně před 4,1 až 3,8 miliardy let, kdy Země, Měsíc a další planety zasahovalo nezvykle vysoké množství asteroidů a komet. Vědci se domnívají, že šlo o důsledek změn drah velkých planet, které narušily pohyb menších těles v soustavě.
Každý větší dopad mohl vytvořit jezero s horkými prameny a chemicky aktivním prostředím, kde se mohly rozvíjet mikrobiální kolonie produkující kyslík. Tyto lokální „oázy“ mohly postupně přispět ke zvýšení množství kyslíku v atmosféře dlouho před takzvanou Velkou oxidační událostí (Velkou kyslíkovou katastrofou) před asi 2,4 miliardy let.
Velká kyslíková katastrofa, označovaná také jako Velká oxidační událost, nastala asi před 2,4 miliardy let, kdy se v atmosféře Země začal poprvé výrazně hromadit kyslík produkovaný sinicemi. Pro mnoho tehdejších anaerobních organismů byl kyslík toxický, takže událost vedla k masivním změnám ekosystémů, ale zároveň umožnila pozdější vývoj složitějších forem života.
Ne nutně samotný život, ale vhodné podmínky
Autoři studie připomínají, že dopady asteroidů nemusely přinášet samotný život, ale hlavně vhodné podmínky pro jeho vznik a přežití. Hydrotermální systémy poskytovaly teplo, minerály i ochranu před tehdejší extrémně nehostinnou atmosférou.