Článek
Oproti loni proběhlé výstavě bohaté kolekce francouzských impresionistů v Praze je v tomto případě prezentována práce jednoho malíře, Antonia Lopoma. Není nutno nechat se odradit tím, že tento rodem Belgičan nepopíjel absint spolu s dnes již doceněnými kolegy, ani se nenechal obšťastňovat prostitutkami z Pigalle a Montamartru, jako tomu bylo běžné či snad nezbytné za časů otců tohoto uměleckého stylu.
Antonio Lopomo se narodil 28. června roku 1956 na jihu Itálie v městečku Palazzo San Gervasio, v pořadí coby čtvrtý z celkového počtu na tu dobu již neobvyklých osmi dětí. Dětství prožil v belgickém hornickém městě Jemappes.
Ač od malička tíhl k výtvarnému umění, finanční poměry rodiny mu žádná studia nedovolovala, až od roku 1972 se ve večerním vzdělávání zaměřil na reklamní grafiku. Od roku 1977 coby otec rodiny věnoval většinu energie jí, ale současně se učil podle prací Renoira, Gogha i Moneta - tito učitelé již samozřejmě mu nabídli pouze možnost čerpat z jejich uměleckého odkazu.
Za svoji práci získal roku 1998 Lopomo dokonce zlatou medaili, a to za dílo Paysage borain. Po krachu rodiny se roku 2002 Lopomo přesunul do Francie, tvořil také v Bretani, kam se roku 2012 přestěhoval s novou manželkou, pro změnu Ruskou. Později ho životní cesty zavedly na jih Čech, nejprve do Vimperku, nedávno do Písku.
Na obrazech vystavených v Portyči tedy uvidíte díky tomu jak Písek nebo Prahu, tak mnoho obrazů z Francie, některé z míst, která objevil až on, jiná jsou jako by z oka vypadla Monetovi nebo Cézannovi, najdete zde i Signacův vliv.
Jeho podání těchto mistrů známých témat dominuje výrazné často použitá fialová, a to i v krajinách provensálské levandule zcela prostých. Jelikož se nejedná o akademickými studiemi otřískaného malíře, ale o ryzího samouka, nelze než konstatovat, že vzory si vybral kvalitní. Mnohdy ani ty nejprestižnější školy nezaručí, že z nich vyjde v budoucnu obdivovaný talent, důležitá je především ta vnitřní touha.
Výstava v galerii Portyč, spravované CKMěsta Písku, potrvá do 29. února, takže o poctivý den déle, než kdyby letos nebylo roku přestupného.
