Článek
Vzdělání, které si Martin Menšík před lety vybral, je stejně pestré jako jeho život. Nečekejte mediální nebo humanitní studia. Martin je totiž vystudovaný letecký mechanik.
Tak to vezmeme hezky od začátku. Proč zrovna letecký mechanik?
Přišlo mi to jako pořádný základ pro nevšední život, který jsem chtěl vždy vést. Stereotyp a obyčejné věci mě odjakživa děsí. A taky nemám rád výšky a cestování, takže letadla byla jasná volba. (smích) Na této cestě mě hodně podrželi rodiče, kteří stáli při mně při studiích jak finančně, tak i lidsky. A za to jim patří mé velké díky.
Kdekoliv tě potkám, tak pobíháš s fotoaparátem a to je třeba i půlnoc. Jak tohle zvládáš a co všechno fotíš?
Můžeš mě pravidelně potkat i v půl třetí ráno. Veškerý volný čas, který mám, zdárně zaplní focení. Ve dne fotím svatby a v noci se měním v party fotografa. Fotím svatby, plesy, rodiny, muže i ženy, děti, různé prostory jako restaurace a obchody, naše krásné městečko a veškeré akce, kde se to hemží lidmi.
Co nejvíce tě baví fotit?
Pravdou je, že svatby. Dvě stejné svatby nejsou. Ani jejich atmosféry. Je to radost, když může být člověk přítomný takovému významnému dni v životě dvou lidí a ještě to mít jako svou práci a koníčka zároveň.
Vzpomeneš si na nějaký nevšední zážitek z focení?
Těch jsem měl poměrně dost, také proto, že jsem byl jeden ze dvou hlavních reportážních fotografů pro nejmenovaný celorepublikový časopis. Nejoriginálnější asi bylo pořizování fotografií z liposukce na jedné estetické klinice v Praze. Jednalo se pouze o lokální umrtvení a paní se u toho dost vrtěla. Nemohu na to zapomenout a snad se jednou přestanu probouzet s křikem...
A co Dr. Láska?
To byla velká legrace. Dělal jsem prostě v redakci časopisu, kde byly samé ženy. Jinou rubriku mi ani dát nemohly. (smích) Dost lidí to tehdy pohoršilo, protože jsem si nebral servítky, ale i přesto to byla jedna z nejčtenějších rubrik. Lidé, co mě znali, to chápali a jen se dobře bavili. Nejsem zlý, ani zákeřný člověk. Šlo hlavně o zábavu.
Z leteckého mechanika ředitelem reklamní agentury?
Chtěl jsem nabrat trochu nový směr, a tak jsem si po čtyřech letech v Praze dal rok volna. Musím se přiznat, že z mého 140procentního pracovního nasazení jsem přešel asi tak na -10 %. Nebudu vám lhát... rok volna je prostě super! Práci jsem nehledal a byl jsem vlastně docela spokojený. Ale jak už to v mém životě bývá, práce si mě našla sama. Když jsem seděl v kavárně s kamarádem, přisedl si k nám jeho bratr. Znali jsme se z dřívější doby, kdy jsme spolupracovali. Slovo dalo slovo a nabídl mi místo ředitele v jeho reklamce.
Teď vedu malý a velmi snaživý team na malém městě, v čem vidím spíše větší výhodou. Prosadit se totiž v Praze, zejména v reklamě, je obtížný a zcela jiný boj. Ale pomalu přejít do Prahy? To je jiná... Majitelům této agentury další velké díky za šanci a důvěru.
Martinovu tvorbu můžete sledovat na Facebooku: Martin Menšík Photography nebo na stránkách www.martinmensik.com.