Vranov u Malé Skály je jedním z nejhezčích tuzemských skalních hradů

Příkladem je několik hrádků v Českém Švýcarsku – Brtnický, Loupežnický, Kyjovský nebo známé Drábské světničky či Střmen a Adršpach ve východních Čechách. Na Moravě třeba Sirotčí hrádek nebo Quinburk. Některé najdeme i v Sasku. Z mnoha představíme reprezentativní šestici.

Vranov u Malé Skály je označován jako nejhezčí skalní hrad u nás, ale každý má svého oblíbence. Založili ho Valdštejnové na obranu proti husitům. Palác chráněný příkrými skalami byl přístupný dvěma branami. Stavení byla dřevěná, v pískovci vytesali množství místností.

Vartenberkové ho přestavěli na renesanční zámek, dnešní romantickou podobu mu dal podnikatel František Z. Roemisch. Na plošině nechal rozmístit sochy, plastiky, připomínající slavné osobnosti, zbudoval letohrádek v podobě negotické kaple (1826).

Sloup v Čechách (zvaný Birkenstein, Pirkenštejn) - na mohutném skalním bloku stával hrad Berků z Dubé. Byl i sídlem Mikše ze Svojna, kterému ho vypálili válečníci lužického Šestiměstí, kam jezdil drancovat. Obnovený hrad znovu zplundrovali Švédové.

Od roku 1670 do 1782 ho obydleli poustevníci, s nimi je spojována řada podivných symbolů v jeskyních a v kapli. „Hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova přetvořil panský hrad  Sloup v místo poustevnické zbožnosti Einsidlerstein nazývané,“ praví se v letopisech.

Skály zvané též Kočka nebo Bischofstein, najdete nad městem Teplice nad Metují. Zbytky kdysi velkého hradu se tyčí nad romantickým jezírkem a bývalým zámečkem Skály. Opevnění bylo zbudováno až na konci 14. století, první zmínky jsou z roku 1393.

Stavitelem měl být rytíř Matěj Salava, husitský radikál, který terorizoval okolí. V roce 1447 ho už sousedé měli plné zuby, hrad poničili a vypálili. Znovu ho obnovil jakýsi Kočka, ale ani ten tu dlouho nevydržel, v roce 1567 na ně přitáhli Slezané a hrad vypálili.

Valečov v Českém ráji se po Žižkově smrti stal přední baštou bratrstva sirotků. Mohutná válcová stavba upoutá pozornost zdálky. Chodby uvnitř vás vyvedou na výhledové místo, majitelů měl několik. Nakonec skončil za Valdštejnů jako úřednické sídlo, posléze opuštěné.

Helfenburk u Úštěku je pevnost schovaná v údolí. Původně arcibiskupský hrad měnil často majitele, několikrát byl dobyt, naposledy císařskými vojsky v roce 1620. Zříceninu romanticky upravil kolem roku 1890 průmyslník Josef Schroll, v 60. letech minulého století ho trampové začali odborně opravovat. Nyní se o něj stará občanské sdružení.

Sídlo Valdštejnů mívalo dva samostatné majitele, což přinášelo často neshody. Jako sídlo zemských škůdců byl v roce 1440 vypálen, brzy ale znovu obnoven, sloužil i jako poustevna.

Do romantické podoby ho nechal přestavět v letech 1824 - 1843 rytíř Adalbert z Aehrenthalu. Po jeho smrti začal chátrat, v roce 1919 v kritickém stavu. Po zestátnění se začalo s opravami.