Článek
Myslivecké sdružení Borky z Těrlicka pravidelně celý říjen vždy v sobotu organizuje tah na kachny v mokřadech na jižní straně Těrlické přehrady. V sobotu v podvečer se postupně scházeli zájemci, kteří se chtěli akce zúčastnit. Sešli se na jednom místě, kde se vzájemně představili a přemístili na výchozí místo večerního lovu.
Tah na kachny má svá pravidla. Ta musí být dodržena. Na tři myslivce musí být nejméně jeden pes, který má lovecké zkoušky. Loveckého tahu se v sobotu zúčastnilo dvanáct myslivců a čtyři psi.
Členové mysliveckého sdružení Borky v Těrlicku se o kachny celoročně starají. V mokřadech mají vybudované budky, kde mohou samičky v klidu vyvést novou generaci.
Okolo šesté hodiny večer jsme se společně, patřičně vybaveni, vydali do mokřadů. Vedoucí Radek Jurosz lov zahájil, určil pravidla, rozvedl střelce na určená místa a opět každého poučil o bezpečnosti při lovu. Podle pravidel se kachny mohou střílet jen za letu, a to když jsou v patřičné výšce, při dosedání na vodu nebo při vzletu. Nesmí se střílet, když sedí na vodě a jsou v klidu.
Stáli jsme na určených místech. Stmívalo se a bylo ticho. Psi se neklidně pohybovali okolo svých páníčků a čekali na pokyn. Na laickou otázku: " Myslíte si, že dnes bude úlovek?" nám jeden myslivec odpověděl: " To nikdo neví. Za prvé zda vůbec hejno přiletí. A když přiletí, zda je střelíme. A když je střelíme, zda je najdeme," odpověděl lakonicky.
Bylo ticho a tma. V tu chvíli zasvištěla křídla dvou až tří kachen, obletěly místo mokřadů a po chvíli za nimi přiletělo hejno asi 30 ptáků. Začala palba. Klid. Jen štěkot psů dokumentoval, že se úlovek podařil.
Po dalších třiceti minutách už žádné hejno nepřiletělo a tak jsme se brodili vodou, rákosím v naprosté tmě, svítili si baterkami a šli zpět do výchozího bodu sobotního lovu. Přestože úlovek byl velmi malý, myslivcům i nám se zážitek večerního tahu na kachny líbil. Ulovené kachny položili, podle tradice výřadu, pravým bokem na zem, nechali očichat psům a lov byl ukončen.
Myslivci si navzájem pogratulovali, poděkovali vedoucímu a podali si ruce. Na všech bylo patrné, že nejde jen o zájem si zastřílet, ale o zájem o přírodu a příjemný zážitek.
