V životě jsem nehrál na takovýto typ nástroje, prohlásil Adam Viktora o varhanách v Přepychách

Koncert se uskutečnil v rámci dvanáctého ročníku Českého varhanního festivalu a osobní záštitu nad ním převzala Zdeňka Seidelová, starostka obce, která na úvod mimo jiné řekla: „Je pro nás velkou ctí, že se Přepychy dneškem zařadí mezi čtyřicet měst a obcí naší republiky, v nichž se varhanní festival koná. Za dobu jeho trvání se uskutečnilo již více než tři sta varhanních koncertů, pomáhajících občanům lépe vnímat, jakou hodnotu společnost v historických varhanách - včetně našich přepyšských - má.”

I přes horké letní počasí si opět mnoho příznivců krásné hudby nenechalo ujít další příležitost slyšet hlas obnoveného královského nástroje, tentokrát ovládaného samotným zakladatelem Českého varhanního festivalu Adamem Viktorou.

O jejich dojmech svědčil dlouhotrvající potlesk, který se ozval, když Gabriela Eibenová dozpívala za doprovodu varhan závěrečnou skladbu Salve Regina od Pietra Terzianino, a provázel interprety z kůru až před oltář.

Na zájemce pak čekala ještě další zajímavá půlhodinka. Strávili ji ve společnosti stylově zrekonstruovaného nástroje, varhaníka Adama Viktory a varhanáře Ivana Boka, jenž provedl obnovu.

Přímo na kůru se totiž mohli seznámit se zvuky různých druhů píšťal. Také se dozvěděli, že v Česku máme kolem šesti tisíc vahan a přitom každý nástroj je jiný, že studium hry na varhany fakticky nikdy nekončí, neboť s každým dalším nástrojem se lze naučit něco nového.  

O nástroji rychnovského varhanáře Amanda Hanische Adam Viktora mimo jiné řekl: „Zdejší varhany mají čtrnáct rejstříků, což je na české poměry pěkný nástroj. Když je tak dobře opraven jako v tomto případě, kdy všechno perfektně funguje, hraje se na něj krásně.”

Dále mluvil o tom, že pozoruhodných varhan je u nás velká spousta a mnohdy stojí i na neznámých místech. Jako příklady uvedl Manětín nebo Rabštejn nad Střelou a také Přepychy.

Na závěr pak dodal: „V životě jsem nehrál na takovýto typ nástroje. Má naprosto charakteristický zvuk, takže to je zcela unikátní věc.” Tím potěšil všechny přítomné, nejvíce však ty, co se zasloužili o jeho záchranu.