Úžasná dixielandová parta Black Buřiňos oslaví jedenáctku

Abych pravdu řekl, zpočátku to ani nebyl tolik ten žánr, co nás (nebo spíš mě osobně) k této kapele přitáhl. V kapele jsem začal, když mi bylo asi 14 let a líbilo se mi hlavně, jak to šlape pospolu, jaká je tam úžasná parta a že už v takhle nízkém věku můžeme objíždět takřka celou republiku a bavit lidi svou energií. Časem jsem si však vybudoval vztah i k samotnému dixielandu jako žánru, který je úžasný svou tvárností. Díky tomu, že se jedná v podstatě o muziku improvizovanou, nechá se zahrát nejen „staromilsky“, ale i moderně, a právě o to se s Buřinkama tak nějak snažíme. 

Základní osou repertoáru jsou klasické americké dixielandové standardy (např. Tiger Rag, Alexander’s Ragtime Band, Ja-Da,...), které doplňují některé aranže českých autorů (např. od Jiřího Štusáka, Maturitní večírek). Nejvíce ale příznivce baví asi naše sólové skladby, Blueberry Hill pro trubku, Clarinet Marmelade pro klarinet a Yakety Sax pro tenor saxofon a to hlavně díky tomu, že s těmito skladbami je nejvíce spojena i naše show. I když máme mezi fanoušky hodně hudebních znalců, většina lidí poslouchá i očima a nejvíce ocení právě tu energii, kterou předáváme těmi srandičkami okolo. 

Dá se říct, že čtyři sedminy kapely se vydaly směrem profesionálních muzikantů. Tubista Pavel Hlubuček má za sebou kompletní pardubickou konzervatoř a hraje mimo jiné také výborně na bicí a baskytaru, ten se určitě neztratí. Já (Václav Hloušek, trumpeta), Honza Ptáček (pozoun) a Pavel Plašil (bicí) v současnosti studujeme Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze a dá se tak očekávat, že se hudbou taky budeme živit. Co se týče ostatních členů kapely, i když se hudbě třeba nevěnují tak intenzivně, není to na podiu vůbec znát, hlavně díky jejich nadšení a zápalu pro hraní. I tak si ale myslím, že na svoje nástroje cvičí víc, než kdejaký konzervatorista. 

Troufám si tvrdit, že s ničím takovým jsme se ještě nesetkali. Kromě hudby máme s klukama také spoustu jiných společných zájmů, ať už jde o hudbu, nebo třeba holky, a tím pádem se jen tak nestane, že bychom si lezli na nervy. Když už se náhodou přihodí, že by nás někdo z kapely prudil (i to se stává), hodně rychle se to smaže nějakou vtipnou hláškou a vše zase šlape tak, jak má.

V buřinkách, jak to říct, se cítím úplně super, jako mezi svými. Mám komu říkat vtipy, řešit s kým holky a hlavně neřešit muziku, že jo (úsměv). Hlavně mě kluci naučili hlášky typu: ”Prosím tě nehraj", „Dva tóny a to stačí" nebo stačí "Jako prd". Takže super.

A důležitá informace na závěr: Vstupenky na narozeninový koncert jsou již v prodeji, stačí se obrátit na kancelář v ZUŠ v Týništi nad Orlicí.