Článek
Poslední rozloučení s umělcem proběhne v historické budově Slovenského národního divadla v Bratislavě v pátek 30. srpna.
Rodák ze Zelenče začínal jako herec, ale později "přesedlal" na režii. V roce 1970 absolvoval studium herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, poté se stal členem Divadla Andreja Bagara v Nitře. Svůj temperament uplatnil zejména v komediích, později se prosadil jako režisér nejen na nitranském jevišti, ale i v bratislavské televizi. Stejně tak na předních scénách v Bratislavě, Praze i ve světě. Ostatně v Národním divadle v Praze se dodnes hraje jeho opera Carmen, dodnes mnozí vzpomínají na muzikály Dracula a Johanka z Arcu.
A jak si tenkrát porozuměl s českým prostředím, shrnul do těchto několika málo vět: "Po mých čtyřech baletních opusech, a po Romeovi a Julii v Národním divadle zvlášť, mám dojem, že jsem si po počátečních roztřesených kolenou pod Hynaisovou oponou našel "fintu", která mi pomáhá při dorozumění i při porozumění textu... Finta se jmenuje "take it easy" - ber všechno lehce. V praxi to znamená důkladnou, krev potící přípravu doma nebo v hotelovém pokoji, ale přesvědčivou, nepatetickou a zdánlivě lehkou práci ve zkušebně."
Jeho smrt zasáhla divadelní příznivce jak na Slovensku, tak v České republice. Mezi ně určitě patří Zdeněk Zahradník, člen Divadélka Na štaflích a pořadatel Zahradních divadelních slavností v Dobrušce, který krátce potom, co se smutná zpráva objevila v médiích, zavzpomínal: „Jsem velmi smutný, že zemřel Pan režisér Jozef Bednárik. Viděl jsem před mnoha lety několik jeho činoherních inscenací, které připravil s amatérským Divadlem Z ze Zelenče, a byl to vždy obrovský divadelní zážitek. Poslední jeho inscenací, kterou jsem viděl v Hronově počátkem srpna 1982, byla dramatizace Maupassantovy povídky Kulička (slovensky Guľôčka). Bylo to představení úžasné, ale smutné, kruté i lidské."
Na Beďa, jak mu přezdívali kamarádi, vzpomíná také režisér Peter Gábor, syn známé herečky Adely Gáborové: "Béďuško, Béďuško, ty naše slniečko… Těmito slovy začínala oslavná písnička k jeho pětadvacátým narozeninám. Měl jsem tehdy devět let a na kotoučový magneťák jsme ji nahrávali spolu s dalšími herci v Nitře, doma s mámou Adelkou, jako hudební dárek k jeho narozeninám. A i když byl náš soused, tak jsme spolu trávili strašně mnoho času. Bral mě na procházky, později jsme v rámci jeho shazování kil a mojí nastupující puberty běhávali spolu v pět hodin každé ráno deset koleček na stadionu... Otevřel mi svět literatury, divadla, filmu a hudby. Nikdy nezapomenu na jeho podrobné krásné vyprávění, když se vrátil z výletů po světě. Režíroval a navrhoval kostýmy pro mou první hereckou roli v pohádce na základce. Nezapomenu ani na hody v Zelenči. Na to, jak jsem s velkými pětilitrovými poháry každou neděli v létě běhal pro balkánskou zmrzlinu - a potom nám všem byla taková zima, že jsme pili horký čaj a museli se zabalit do deky… Mnoho humoru, ale dokázal být na mne i přísný a nekompromisní. A protože jsem vyrůstal s mámou Adelkou Gáborovou, nebyl to jen kamarád, člověk s fantazií, ale i takový můj soukromý adoptivní otec. Beďo, děkuji za vše... Žije to ve mně. Pozdravuj mámu…"
Režisér Peter Gábor má na Jozefa Bednárika hodně vzpomínek.
Jozef Bednárik (vpravo) ve svých hereckých začátcích v Divadle Andreje Bagara v Nitře.