Hlavní obsah

Pytlácký revír dnes láká na borůvkové knedlíky a zmrzlinové poháry

Novinky, Milan Turek

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Navštívit horskou chatu Smědavu v Jizerských horách, kdysi revír pytláků, bylo ještě donedávna dopřáno jen zdatným turistům. Nejčastějšími návštěvníky byli pěšáci nebo lyžaři, cyklisté se sem vydávali ojediněle. Od šedesátých let však proslulá nabídkou zmrzlinových pohárů a borůvkových knedlíků.

Foto: Milan Turek

Pohled na Smědavskou chatu od Promenády, za ní Smědavská hora.jpg

Článek

Po staletí se na Smědavu, do divoké přírody vydávali jen myslivci nebo pytláci. Neprostupné lesní porosty na svazích hor, divoké bystřiny a skalní rokliny umožňovaly zvláště pytlákům lovit bez trestu zvěř v panských lesích. Nebylo výjimkou, že divočinu v Jizerských horách osidlovali vojenští zběhové, lidé, kteří utíkali před zákony společnosti nebo byli vrchností přinuceni zde budovat sídla.

Ani dnes není jednoduché Smědavskou chatu navštívit. Značnou část roku je uzavřena silnice z Desné a z Bílého Potoka sem vede silnička, která může překvapit i brzy na podzim nebo později na jaře náledím. Nádherné zážitky připraví podzim, pokud mrazivé sluníčko nezakryjí mraky. Barevnost mechů a mokřadů udiví nádherným oživením smrkových porostů.

V pohraničí pracovali lidé různých národností, přicházeli obyčejně z vnitrozemí z nejrůznějších důvodů. Lákala je práce v lese, pro kterou nepotřebovali žádnou kvalifikaci a snadno získávali bydlení. Na Smědavě stávala pro takové pracovníky maringotka, kde přebývali povozníci ještě donedávna. V roce 1969 se zde odehrál smutný příběh, jehož aktéři se při popíjení piva poprali a bratři Pavel a František doslova ubili pro údajnou krádež peněženky povozníka Smutka.

Okolí romantické chaty v nadmořské výšce 847 metrů dokreslují tři horské bystřiny, které nedaleko pramení a vytvářejí divoká koryta. Bílá Smědá pramení ve výši tisíc metrů v rašelinové louce mezi Jizerou a Smědavskou horou. Černá Smědá vytéká z rašelinového jezírka na Předělu. Hnědá Smědá má svůj počátek na východní straně Jizery.  

Tři bystřiny spolu dvaceti horskými potoky opouštějí naše území u obce Ves za Frýdlantem v Čechách a dál protéká do Polska. Tam na ní byla vybudována přehrada Witka, jejíž vody jsou využívány k průmyslovým účelům obřího důlního díla a elektrárny Turów.

Původní název řeky Wietew pochází z lužické srbštiny a znamená větev, neboli přítok velké řeky Nisy. Název Smědá měl inspiraci v barvě vody od rašelinového podloží. Koryto tvoří obří žulové balvany a prudké spády s celkovým převýšením osmi set metrů. Smědá, na polském území Witka, je užitečná elektrárně, ale také jako rekreační středisko pro horníky. Než Witka opustila Polsko, vytvořila ostrůvek, na kterém byl v roce 1728 postaven nejkrásnější zámek Horní Lužice Radomierzyce, v němž měly přebývat neprávem odsouzené šlechtické panny.

Dnešní podobu dostala Smědavská chata v roce 1935, poté, co v roce 1932 vyhořela chata z roku 1841. Blátivou cestou z Tanvaldska se po několik staletí ubírala procesí poutníků do Hejnic. K občerstvení jim sloužila nová bouda z roku 1814. Silnici z Bílého Potoka postavili v roce 1897. Její asfaltový povrch využívají motoristé, cyklisté a novodobí inlajnisté. Pro automobilisty bývá obyčejně v úseku Smědava - Desná od 1. listopadu uzavřena přes zimní období až do 1. dubna.

Reklama

Související témata:
Smědava

Výběr článků

Načítám