Článek
Samice se o mládě pečlivě stará a kladný vztah k němu má i samec. Oba ho již pomalu seznamují s venkovní expozicí a učí ho kočičím dovednostem. Kotě má za sebou už i první veterinární vyšetření, při kterém mu byl aplikován čip, odčervení a došlo i na vážení. Zatím váží kilo.
„Denní režim kotěte se řídí aktivitou matky. Ošetřovatelé do něj zasahují pouze pravidelným krmením. V tu dobu dochází k oddělení samce, aby měla samice s mládětem na krmení klid. Měsíční kotě je samozřejmě z větší části ještě závislé na mateřském mléce, ale už se zajímá i o potravu, kterou dostává samice," sdělila mluvčí zoo Alena Houšková.
Kočky rybářské jsou podsadité, silné, mají kratší nohy a krátký, tupě zakončený ocas, který vypadá jako useknutý. Jsou větší než domácí kočky. Mají plovací blány mezi prsty předních končetin. Zajímavostí jsou zatažené drápy neustále vyčnívající z pochev, kočka rybářská je nedokáže zatáhnout úplně. Drápy používají jako harpuny k lovu ryb, žab, raků a dalších vodních tvorů. Na souši loví drobné hlodavce i ptáky.
Potápějí se, přitom přitisknou uši k hlavě. Srst mají tmavě šedou, s černými kulatými skvrnkami. Kočky rybářské se páří jednou ročně. Březost trvá 63 dní, samice vrhne 1-4 koťata. V zajetí s péčí o mláďata pomáhá i samec, ale neví se, jestli je tomu tak i v přírodě. Koťata jsou odstavena v půl roce věku a v 10 měsících se osamostatňují.
Patří mezi ohrožené druhy, největším nepřítelem je člověk.
V děčínské zoologické zahradě začali s chovem koček, jejichž domovem je jižní a jihovýchodní Asie, od Indie až po Javu, před jedenadvaceti lety v roce 1994.
Kočka rybářská pochází z jihovýchodní Asie.