Článek
Karlovský gastrofestival každý rok přináší příležitost poznat umění držitelů prestižní michelinské hvězdy. Pořadatelé vždy pečlivě vybírají hlavního hosta, který souzní s filozofií gastrofestivalu zaměřením na kvalitní regionální kuchyni a suroviny.
Galavečeře připravené hostujícími kuchaři patří vždy k vrcholům doprovodného programu. V minulosti ve Velkých Karlovicích hostovali šéfkuchaři z Itálie a Maďarska. Letos se na Valašsko chystá jeden ze dvou českých michelinských kuchařů – Oldřich Sahajdák z pražské restaurace La Degustation Boheme Bourgeoise. Je o něm známo, že se soustředí na práci ve svém podniku a mimo něj nehostuje. V případě Karlovského gastrofestivalu učinil vzácnou výjimku.
Těšíte se do Velkých Karlovic? Podobných akcí se moc neúčastníte.
Těším se moc, bude to pro nás něco nového. Téměř nikdy nevaříme mimo naši kuchyň, bude to zážitek. Nikdy jsem ve Velkých Karlovicích nebyl, ale přijde mi dobré propagovat místní a regionální jídla a podniky, líbí se mi ta myšlenka festivalu v „lese“.
Na gastrofestivalu připravíte v sobotu 5. října Michelinskou galavečeři v hotelu Lanterna. Jaké pokrmy a vína jste pro tento večer vybral?
Všechna jídla, která budeme připravovat, máme v současné době na lístku a, myslím, přesně charakterizují, co se v naší restauraci děje. Třeba uzený hovězí jazyk máme snad od prvního dne, co jsme otevřeli.
Prozraďte nám, jaká byla vlastně vaše cesta k profesi kuchaře? Měl jste jasno už od dětství, nebo jste kuchařskému řemeslu propadl až později?
Ve 13 letech, kdy jsem se měl rozhodnout, čím budu, mi to bylo vlastně jedno. Babičky stejně jako maminka byly kuchařky a tak nějak jsem s tím, že kuchařem budu, počítal. Za babičkou Sahajdákovou do kuchyně jsem jako kluk chodil často.
Po škole jste několik let pracoval v zahraničí. Jak moc pro vás byly tyto zkušenosti důležité?
Myslím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem udělal. Po škole jsem se spíš plácal v hospodách po Praze a to mě vůbec nebavilo, začátek devadesátých let v kuchyni byl pro mě spíš otrava. Kuchaře, se kterými jsem pracoval, práce nebavila a moc dobrého jsem se nenaučil. V cizině jsem poznal lidi, kteří prací žili i v soukromí a do práce chodili rádi. To jsem vůbec z domova neznal a přišlo mi to parádní.
Úspěch v podobě michelinské hvězdy vám nepochybně udělal velkou radost... Jak s odstupem času vnímáte její přínos? A jaké jsou vaše další cíle v gastronomii?
Neumím se moc radovat. Největší radost mám z kolegů - všichni od uklízečky po managera na tom měli podíl a pro mě je to potvrzení, že svou práci děláme dobře. Přínos byl enormní hlavně v prvních třech měsících, díky mediálnímu „humbuku“ se o nás najednou dost psalo, reklama to byla milá. A cíle v gastronomii? Nechci dělat svou práci hůř než teď a doufám, že mě bude pořád bavit. Nic složitého…..