Článek
Jak jste přistupovala k roli Irmy, kterou jste ztvárnila pod vedením režiséra Petra Gábora v inscenaci Smrtihlav? Bylo to hodně náročné zkoušení a tvoření?
Pro mě je každé zkoušení náročné. Poněvadž se snažím ke každé roli přistupovat individuálně a každou roli potřebuji rozklíčovat. Musím ji nejdřív pochopit, ztotožnit se s ní, najít si její vyjadřovací prostředky... A u každé role je tento proces odlišný a různě dlouho trvá.
Ale konkrétně u Irmy jsem ten zásadní klíč pro celou její postavu našla poměrně brzy - on mi totiž sám autor dost napověděl v textu (za což mu děkuji), že Irma byla v mládí zneužívaná a nikdo z rodiny to s ní nechtěl řešit. To jsem brala jako odrazový můstek. Zajímala jsem se o chování zneužitých osob, dívala se na filmy s touto tématikou. Rozhodující pak bylo sezení s panem psychiatrem MUDr. Matýsem, který mi potvrdil, že Irma by měla být uzavřená a především nedůvěřivá vůči ostatním lidem. Z těchto informací jsem pak vycházela při zkoušení a posléze jsme - společně s režisérem Peterem Gáborem - zase naopak hledali místa, kdy Irma odhodí svou nepřístupnost a začne se postupně otevírat. Byla to moc hezká práce.
V čem spatřujete smysl této hry a do jaké míry vás tato inscenace, jejíž repríza je stanovena na čtvrtek 14. února, zasáhla?
Když jsme byli na podzim s divadlem v Osvětimi, tak nám zdejší průvodkyně, která prožila hrůzy války, řekla: “Pokud budeme zapomínat na svoji historii, bude se opakovat stále znovu a znovu a znovu”. A je to velká pravda. Lidé často zapomínají a potom jsou nuceni si stejnou chybu zopakovat. Myslím, že je potřeba si takové věci připomínat.
Které role vám v Národním divadle moravskoslezském vyloženě přirostly k srdci?
Můžete mě vidět v Kuřačkách, Poprasku na laguně, Jak důležité je mít, Soli nad zlato, nebo Habaďůře. A srdcovky? Já mám ráda všechny své role, ale momentálně u mě asi vedou Irma (Smrtihlav) a Irina (Kuřačky).
Vy ale nejste rodilá Ostravanka. Odkud pocházíte a jak jste v ostravském angažmá dlouho?
„Su“ z Vyškova... A v Národním divadle moravskoslezském působím druhou sezónu.
K herectví a divadlu vás to táhlo od nejútlejšího dětství. Jste teď opravdu spokojená?
Ano, jsem. Vážím si toho, že mi osud přeje a já můžu dělat to, co mě naplňuje. A především jsem vděčná své rodině, která mě vždy podporovala, a díky níž mohu říct, že dělám práci, která mě skutečně baví.
