Článek
Stačí opravdu málo, aby chudý hudební skladatel uvěřil, že dívka, do níž se zahleděl, miluje jiného. Odjede proto zapomenout do zámoří, kde se však proslaví a zbohatne. Když se po čase vrátí domů, jeho dávná láska je již vdaná - a zdá se, že na jakékoli vysvětlování osudného nedorozumění je pozdě... Přestože se film točil už za protektorátu (1940), mohlo se ještě volně cestovat do Ameriky i zpět. Básnivě tklivé melodrama si ovšem udržuje patřičnou "ušlechtilou" úroveň i co se kamery (Ferdinand Pečenka) týče.
Ostatně i současná kritika řadí tento "protektorátní" film k těm kvalitním s řadou neotřelých nápadů: Básnicky jemné dialogy odpsýpají příjemně pomalým tempem, Nezval je z toho opravdu cítit. Výběr herců se také podařil, ústřední trio je výborné, hlavně Höger hodně překvapil. Pozoruhodně působí i mnoho hudebních vložek od kytary, přes klavír až po orchestr.
Romanticky laděná story mladého hudebního skladatele Záviše Herolda, který se proslaví až v daleké cizině, vzdáleně tak trochu narážela na americkou proslulost autora populárních operet Rudofla Frimla. Autorem námětu byl tehdejší majitel Lucernafilmu spolumajitel barrandovských ateliérů Miloš Havel, kterého inspirovaly básně Jana Červenky (Písně Závišovy), přičemž poeticky laděný scénář stvořil Vítězslav Nezval. Ten se ostatně spolupodílel částečně i na hudbě a několika textech, stejně jako Karel Hašler, Jiří Traxler nebo Miloš Smatek s použitím raných písní Rudolfa Frimla.
Charismatický Karel Höger v hlavní roli zaujal hned napoprvé, i když Frimlovy písně za něj tehdy zpíval R. A. Dvorský. A kdo si ještě vedle debutujícího Högera, který měl za sebou jen tři krátkometrážní propagační filmy, ve filmu plném emocí a tklivých písní zahrál? Vedle Lídy Baarové (Jana Radimská) a Světly Svozilové (teta Rosa) to byli například Antonie Nedošínská (bytná), Rudolf Deyl str. (Rajský), Růžena Šlemrová (paní Rajská), Marie Blažková (teta Anna), Raoul Schránil (Petr), František Kreuzmann (baron Čermák), Lili Hodačová (Marianna) nebo Karel Hašler (písničkář).
Zatímco Lídu Baarovou, která po svém neslavném návratu z Německa už toho na Barrandově moc nenatočila, do filmu prosadil Miloš Havel, k obsazení Karla Högera do hlavní mužské role přispěla právě ona.
Sama Lída Baarová na to ve svých memoárech vzpomíná: „Mně si obsadil Gina určitě, ale váhal, koho mi zvolit za partnera. Viděla jsem hrát na scéně Národního divadla mladého herce z Brna Karla Högera a poradila jsem Ginovi, aby to s ním zkusil. Pamatuji se, jak jsme ho vezli na Barrandov. Byl parný den a Höger měl deštník. Když jsem se tomu podivila, odpověděl mi prostě: Maminka mi ho dala. - Nebyl hezký, ale nám všem se velice líbil. Zkoušky dopadly dobře. Vadilo jen, že můj partner je menší než já, ale to se napravilo tak, že při objetích mu podložili bedýnku pod nohy. To, co měl zpívat, daboval svým něžným hlasem R. A. Dvorský. Píseň Po starých zámeckých schodech si však zazpíval sám Karel Hašler a vložil do ní silnou vlasteneckou notu. Za roli Jany Radimské jsem sklidila kladné recenze.”
Pražská premiéra filmu Za tichých nocí proběhla 17. ledna 1941.