Článek
Výstava představuje Hartingerovu nejnovější tvorbu, zejména pak díla z let 2013 a 2014. Výjimku z tohoto konceptu tvoří pouze několik starších prací z let převážně sedmdesátých, které jsou však s celkem prezentace pevně srostlé a souzní v intenzivní paralele s díly současnými.
Ačkoliv výstava nemá retrospektivní charakter, je zde zachycením obdobných námětů vytvořen široký prostor pro konfrontaci a zamyšlení se nad malířovým uměleckým vývojem.
Ve třech výstavních místnostech je představeno na třicet olejomaleb, které ve vstupní chodbě doplňuje několik kvašů krajin, jež tvoří pomyslný prolog celé expozice. Výtvarné náměty, jež jsou dále tradičně zastoupeny, představují samotné jádro Hartingerovy tvorby. Divák tak má možnost ponořit se do panoramatických pohledů na fiktivní města zachycené v bohaté barevnosti, projít se valašskou krajinou různých ročních dob nebo se stát svědkem koledování Tří králů či Pochovávání basy.
Vidíme zde, až téměř kubisticky rozložené tváře, díla blížící se abstrakci, pracující s valéry čisté barvy, a nechybí ani klíčové postavy domkářů z pasek či průčelí katedrál. Autor výrazně pracuje s hloubkou obrazového prostoru a až hmatatelně plastickou vrstvou barvy, jindy naopak její subtilní nános podporuje snivý, jakoby v mlze utopený charakter scény. Přes tuto rozmanitost Hartingerovy tvorby však zůstává nejsilnějším prvkem, ze kterého celé dílo povstává, tradiční kresba a grafické uchopení námětu.
Expozice představuje tvorbu Ilji Hartingera v perspektivě její současné rozmanitosti a snaží se představit umělcovo výtvarné dílo v jeho celistvosti. Šíře témat, které v poměrně krátkém časovém úseku zpracovává, je pozoruhodná a bohatství technik malby a přístupů dodává vystavenému souboru na svěžesti.
Výstavu by si tak neměli nechat ujít především ti diváci, kteří se domnívali, že všechny polohy malířovy tvorby jsou jim již dobře známé. Velmi pravděpodobně budou příjemně překvapeni.