Článek
Narodila se 17. prosince 1901 v Plzni a divadlu prý propadla už jako malá holka. A protože jí rodiče nedovolili studovat herectví, začala hrát s ochotníky. Poslušně vystudovala obchodní školu a začala pracovat v bance. K divadlu se ale nakonec stejně dostala, za což může tehdejší stávka a následný vyhazov z práce.
Své první profesionální angažmá nastoupila v roce 1921 v plzeňském divadle, odkud vedla její cesta po třech letech do Prahy, kde začala hrát v Divadle Vlasty Buriana. Nicméně po roce odešla, aby nastoupila do divadla v Českých Budějovicích. Za rok se vrátila zpátky do Plzně, ale ani to nebyla zdaleka její konečná zastávka, protože v letech 1931 - 1933 hrála v Brně. Poté se opět vrátila do Divadla Vlasty Buriana v Praze, ale jen "na skok". V letech 1934 - 1949 byla členkou vinohradského divadla. V roce 1950 získala angažmá v Městských divadlech pražských, kde působila až do roku 1982, teprve potom odešla do penze.
Na plátně debutovala ve filmu Poručík Alexander Rjepkin (1937), kde měla dramatickou roli manželky ruského legionáře. I další postavy byly vedlejší, nebo menšího rozsahu, ať už to bylo ve filmech Výdělečné ženy (1937), Píseň lásky (1940), Pantáta Bezoušek (1941) nebo Žíznivé mládí (1943).
Jedinou velkou postavu měla v dramatu Gabriela (1941), kde hrála elegantní majitelku tiskárny Irenu Šeborovou. Tehdy už nepřihrávala, ale byla rovnocennou partnerkou Karla Högera a Marie Glázrové.
Po roce 1945 se objevila v celé řadě filmů, ale vesměs šlo o vedlejší či menší role. V 60. letech se zase více věnovala práci v televizi, kterou v další dekádě korunovala postavou netuctové babičky v oblíbeném seriálu Taková normální rodinka (1971).
Přibližně v té doby se herečka opět vrátila na plátna kin, kde jsme ji mohli vidět třeba jako potrhlou bytnou v komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970) a v dalších filmech, v nichž mohla uplatnit své komediální herectví, ať už to byla její další bytná v rodinném filmu Šest medvědů s Cibulkou (1972), babka Janinka v komedii Holky z porcelánu (1974), prababička v Létu s kovbojem (1976) nebo afektovaná Američanka Shirley Whiteová v komediální sci-fi Zítra vstanu a opařím se čajem (1977).
Objevila se však i v diametrálně odlišných rolích a filmech, například v Petrolejových lampách (1971) představovala matku hlavní hrdinky (Iva Janžurová). Další charakterní roli si zahrála v psychologickém dramatu Sólo pro starou dámu (1978), působivou kreaci rozverné důchodkyně Sofie předvedla ve filmovém příběhu odehrávajícím se v domově důchodců Konečná stanice (1981). Kariéru filmové herečky uzavřela Marie Rosůlková postavou Pralinky v dětských filmech Věry Plívové-Šimkové Nefňukej, veverko (1988) a Veverka a kouzelná mušle (1988).
Herečka Marie Rosůlková zemřela 15. května 1993 v Praze, bylo jí nedožitých dvaadevadesát let.