Článek
I když o něm kdosi napsal, že na milovníka nebyl dost krásný, na tragéda dost razantní a na komika dost komický, pravda je taková, že zahrát uměl všechno.
Dokázal to v řadě filmů (Ostře sledované vlaky, Svatba jako řemen, Údolí včel, Pane, vy jste vdova!, Jáchyme, hoď ho do stroje!, Jára Cimrman spící, ležící, Fešák Hubert, Prokletí domu Hajnů. Sestřičky a mnohé další) i televizních inscenací a seriálů (například Sňatky z rozumu, Hříšní lidé města pražského, Třetí patro, Vlak dětství a naděje nebo Síť na bludičku).
Za pětadvacet let své práce u filmu přijal František Husák spoustu rolí, v převládající většině šlo o postavy nikoliv titulní. Ty mu poskytl jen režisér Jaroslav Papoušek, kterému se možná zpočátku hodil jako typ, ale který zároveň dokonale vystihl podstatu jeho herectví a udělal z něj - díky komediím Ecce homo Homolka (1969), Hogo fogo Homolka (1970) a Homolka a tobolka (1972) - filmovou hvězdu. Přiškrtila ji však doba, kterou ordinovali tehdejší mocní.
Ostatní filmoví režiséři o hercových kvalitách sice věděli, ale postavu podobnou významem a rozsahem Ludvy Homolky se od nich nikdy nedočkal. Vzácnou výjimkou byla titulní role v další Papouškově komedii Všichni musí být v pyžamu (1984).
Pražský rodák (*24. května 1936) byl na základní škole jedničkář a už tehdy se věnoval ochotnickému divadlu. Uvažoval o studiu dětského lékařství, ale nakonec si vše rozmyslel a místo původně uvažovaného gymnázia si podal přihlášku do hornického učiliště - byla v tom prý ale především rebelie vůči rodičům.
Po roce odešel na vojenskou školu, ale ani to nebylo to pravé ořechové. A když se pak hlásil na medicínu, tak ho nezvali. Tehdy si vzpomněl na divadlo, ale teprve až po vojně zkusil štěstí na pražskou DAMU - a byl přijat.
Po absolvování studia herectví odešel se svými spolužáky pod vedením Jana Kačera do ostravského Divadla Petra Bezruče, odkud celá parta v roce 1965 odešla do Prahy, aby založila proslulý Činoherní klub. V začátcích normalizace působil v Českém Krumlově jako metodik kulturního zařízení, poté v divadlech v Českých Budějovicích a Chebu. Teprve až v roce 1983 přešel do pražského Divadla Na zábradlí, kde působil až do své předčasné smrti.
S alkoholem se prý František Husák potýkal už od mladých let. Přesto občas vítězil. Měl sílu i vůli, což dokázal i tím, že když odešel z Prahy, řadu let abstinoval. Vše se změnilo v roce 1983, kdy se vrátil zpět do Prahy a opět neodolal. Nevycházely mu ani vztahy, ženil se celkem čtyřikrát.
Jeho předčasná a pohříchu zbytečná smrt je stále obestřena tajemstvím, které už stěží někdo odhalí. Dodnes kolují fámy, že byl přepaden, dokonce se spekuluje o úmyslné vraždě, jenomže cizí zavinění nebylo prokázáno.
Traduje se, že ho po jednom tahu našli kamarádi na cestě z hospody pořádně zřízeného. Mysleli si však, že je zase jen opilý a vyspí se z toho. Situace byla mnohem vážnější. Doma upadl do bezvědomí a lékař konstatoval krvácení do mozku. Tehdy herec ochrnul na podstatnou část těla, přesto ještě chvíli bojoval o život. Když selhaly všechny důležité funkce, přišla smrt jako vysvobození. Stalo se tak 8. listopadu 1991 - Františku Husákovi bylo 55 let.