Oběti zneužívání potřebují respekt, ne nálepku narušeného člověka, míní psycholožka Čírtková

„Dávám lidem možnost nahlédnout do toho, co se odehrává v našich myslích, když se my, obyčejní lidé, staneme oběťmi trestných činů. Tento pohled nemusí být přínosný jen pro policisty, státní zástupce, soudce, obhájce či advokáty, ale také pro sociální pracovníky a další, kteří se s oběťmi trestných činů setkávají,“ říká o své knize Viktimologie pro forenzní praxi Čírtková.

Soudní psycholožka se ve své publikaci zaměřuje především na kategorii zvláště zranitelných obětí, u nichž hrají psychické dopady trestného činu významnou roli. Jedná se zejména o oběti úmyslných násilných trestných činů a sexualizovaného násilí.

Čírtková také zmiňuje problematiku tzv. koncepce ideální oběti, která se podle ní stále objevuje v soudních síních.

„Konkrétním případem je soudkyně, která řekla, že chlapec, který byl obětí sexuálního zneužívání ze strany dospělého muže, byl už předtím narušený. Takže muž mu podle ní příliš neublížil. A to jen protože pocházel z komplikovaných poměrů a sám se nechoval korektně,“ komentuje Čírtková, která odkazuje na případ muže, který půl roku platil za sexuální služby dvanáctiletému chlapci a zneužil i desetiletého hocha. Soudkyně mu pak zmírnila trest na podmínku.

Podle psycholožky společnost nezachází se všemi oběťmi stejně a můžeme mluvit o určitém žebříčku, na jehož špičce jsou právě ideální oběti.

„S teorií přišel v minulém století norský kriminolog. Jde o oběti, které nesou jenom pozitivní charakteristiky, čin se jim stal nejlépe při provádění ušlechtilé činnosti a především mezi obětí a pachatelem neexistoval předtím absolutně žádný vztah. Představte si třeba ženu středního věku, která právě pomáhala své staré mamince, jde od ní a na ulici ji přepadne pachatel,“ vysvětluje psycholožka a dodává, že je také paradoxem, že tytéž okolnosti, které bereme jako polehčující u pachatele, se u oběti překlopí do okolností přitěžujících.

Čírtková upozorňuje také na psychologické mechanismy, které mohou doprovázet zneužívání, například gaslighting a grooming. Gaslighting spočívá v manipulaci, při níž pachatel záměrně vyvolává v oběti pochybnosti o sobě samé a její psychické stabilitě. Grooming pak označuje postupné budování emocionálního pouta a důvěry, které pachatel následně využívá k manipulaci a naplňování svých záměrů. Oba mechanismy mohou být obtížně rozpoznatelné, protože stojí především na psychickém nátlaku a manipulaci.

V rozhovoru Čírtková mluví také o mocenském domácím násilí. „V tomto případě jste jako psychický bezdomovec. Bydlíte, ale nemáte domov, protože žijete cizí život. Nerozhodujete o tom, kdy si umyjete vlasy nebo jestli budete moct zavolat svým rodičům,“ vysvětluje psycholožka.

Rozhodující je podle ní, jestli je s obětí zacházeno jako s obětí, tedy jestli je jí projevován respekt a důvěra. Pro oběť není nejdůležitější samotný trest nebo jeho výše, ale uznání toho, co prožila.