Proč nás přitahují lidé, kteří se nám nelíbí

Možná se občas podivíte nad tím, jací lidé tvoří pár a jsou spolu šťastní. Třeba že se vaše kamarádka, které se vždycky líbili kudrnatí krasavci s atletickou postavou, provdala za nevysokého plešatého tlouštíka. Nebo váš kamarád vždy tvrdil, že by si nikdy nevzal ženu, která vypadá jako jeho matka, ale pak se přesně s takovou oženil.

„Děje se to proto, že přitažlivost je hormonální, nikoli smyslová záležitost. Není o tom, co vidíte nebo cítíte nosem. Není to smyslové rozhodnutí. Je to hormonální rozhodnutí doplněné emocemi,“ vysvětluje bývalý tajný agent CIA a expert na komunikaci Andrew Bustamante.

„Abyste se dobře zapsali nebo dosáhli toho, že se s vámi budou lidé cítit dobře, potřebujete jim dopřát pozitivní zážitek.“ Nemusí to být nic těžkého ani velkého. Stačí, když je rozesmějete nebo třeba zvednete předmět, kterým jim upadl.

Kdykoli se cokoli děje, pro mozek je to nová informace a musí vyhodnotit, jestli ohrožuje vaše přežití. Například když jste mezi lidmi a někdo do vás narazí, vyhodnotí, že jste v ohrožení. Pokud vás pustí ve frontě před sebe, neohrožuje vás. „Přichází úleva a uvolňují se hormony dopamin a noradrenalin. Ve stopovém množství, ale děje se to. V obou případech se uvolní stejné hormony, ale vaše výsledné emoce jsou rozdílné,“ říká Bustamante.

Děje se také to, že když se k vám různí lidé zachovají stejně, vaše reakce je s každým jiná. Rozesmát vás můžou vaše máma, přátelé, partner… „Dopamin je stejný. Noradrenalin je stejný. Pocit je stejný. Ale emoce je jiná. To, že vás rozesmívá máma, vás nevzruší. To, že vás rozesmívá váš partner, vás vzrušit může,“ doplňuje.

Při svádění nebo jakékoli komunikaci s lidmi, která má vyznít pozitivně, je podle bývalého agenta CIA uvolňování pozitivních hormonů hybnou silou. „Většina mužů dělá při seznamování chybu, protože vynechají hormony. Neudělají nic, čím by v ženě vyvolali radost a pocit bezpečí, čím by ji zaujali.“

Muž se přiblíží k ženě a řekne: „Ahoj, já jsem Karel.“ Je to hrozba? Není to hrozba? Mozek ženy je zmatený, co si s tím počít. Takže doslova ukvapeně udělá závěr: „Je větší než já. Má šílený účes, není můj typ. Hrozba!“ Proto často snahy mužů oslovit ženu a seznámit se s ní končí frustrací. Dopamin a noradrenalin se neuvolňují.

Zajímavé je, že když se muž přiblíží k ženě a je vzhledově její typ, pak přestože ho mozek vyhodnotí jako hrozbu, hormony se uvolňují a muž dostane šanci. Když k ní ale přistoupí někdo, kdo je pro ni na pohled odpudivý, chce od něj okamžitě pryč. Vizuální stránka nevítězí nad pocitem, ale dává šanci pocit změnit.

„Uvolnění hormonů při seznamování proběhlo, teď potřebujete zajistit přitažlivost na emocionální úrovni - přesvědčit. Přesvědčování je emocionální proces. Influence, tedy ovlivňování, je logický proces,“ objasňuje specialista na komunikaci.

Například když jste u zubaře a on se k vám chová hezky, cítíte se u něj v bezpečí a pohodlně. Jste u něj v ordinaci, na místě, které ve vás vyvolává emoce. To je přesvědčování. Pak se vrátíte domů, kde s vámi váš zubař už není, ale vy ho někomu doporučíte. To je influence, neboli vliv.

Než přijde vliv, musí proběhnout přesvědčování, což znamená, že nejdřív musíte mít emoce a potom logiku. „Lidé si často tyto dva pojmy pletou. Myslí si, že vliv je emocionální a přesvědčování racionální. Je to přesně naopak.“

Jistě jste nesčetněkrát slyšeli, že první dojem je ten nejdůležitější. „To není pravda. Z kognitivního hlediska, jak říkáme v CIA, je nejdůležitější dojem, který přetrvá, a to je ten poslední,“ konstatuje Bustamante.

Záleží totiž na tom, co si lidé myslí, když se loučíte, ne když vás potkají. Podstatné je to, jaký pocit v nich zanecháte. Když se s člověkem setkáte, máte vždycky druhou, třetí, čtvrtou šanci. Můžete s někým hovořit minutu a každá vteřina je nový dojem.

„Záleží tedy na prvních pěti vteřinách stejně jako na posledních pěti vteřinách? Ne. Když od vás odejdu a zůstane vám úsměv na tváři, zapomenete, jak trapně jsem se vám představil,“ uzavírá Andrew Bustamante.