Stárnutí není chyba, je to známka, že žijeme, říká nejstarší finalistka Miss Universe Česko 2025

Vše odstartoval covid. Během něj jsem si přestala barvit vlasy, protože mě nebavilo dobarvovat se každé dva týdny, vlastně nebyl důvod. Tak jsem to nechala být. Tehdy jsem ještě měla kadeřnický salon a ženy se mě začaly ptát, jak se o šediny starám. Abych nemusela odpovídat pořád dokola na totéž, založila jsem na YouTube kanál, kde jsem zpočátku mluvila hlavně o vlasech.

Zjistila jsem, že v mém věku jsem skoro jediná Češka, která má beauty kanál. V zahraničí už jsou podobné účty dávno zavedené, ale u nás ženy ve zralém věku kolem padesátky šedesátky opomíjíme. Chtěla jsem, aby nebyly vidět jen dvacetileté modelky.

To nebylo hned. Já jsem nikdy neměla klasickou konfekční postavu a taky jsem ráda jedla. Když jsem se jednou viděla na fotkách z dovolené, kde jsem měla přes devadesát kilo, řekla jsem si, tak to už je moc. Začala jsem lépe jíst a víc cvičit, držela dietu postavenou na nízkém příjmu sacharidů i přerušované půsty. Během dvou let se mi podařilo shodit dvacet kilo. Na Vánoce 2022 jsem se odhodlala rozeslat fotku se svými šedinami do pár modelingových agentur. Ozvali se mi z Pure Model Management, s nimiž jsem podepsala smlouvu.

První reklamu jsem natáčela pro Francouze, další větší pro německou společnost. Pak se rozběhly i menší projekty u nás. Poslední přehlídku jsem šla na jarním Pražském fashion weeku, v srpnu mě čeká Veletrh módy Styl a Kabo v Brně.

To víte, že ano. Ale já nikdy neměla problém se sebevědomím, na názor okolí jsem příliš nedala. Když už jsem se pro šedé vlasy rozhodla, stála jsem si za nimi. Manžel mi je schválil. Byl rád, že jsem jiná, protože skoro všechny ženy se barví. Na hejty reaguji tak, že dotyčnému poděkuji za radu, ale že už se barvit nikdy nebudu, protože jsem se sebou spokojená. Na šedivé vlasy jsem hrdá!

Někdy jsem až překvapená, co všechno lidem vadí. Vyčítají mi křivé zuby, povislá víčka nebo otevřenost v tématech menopauzy a sexu s mladším partnerem.

Ženy mi píší, zda mi není trapně a proč o tom mluvím veřejně. Já si myslím, že otevřenost je potřebná. Každá žena si obdobím menopauzy projde a změny jsou někdy obrovské. Fyzické i psychické.

Nebylo to žádné drama, ale to víte, určité změny se odehrály. Přišla později, řekla bych až tak kolem pětapadesáti let. Samozřejmě se mi nevyhnuly návaly, ale spíše v noci, a nebyly až tak časté. Co se ale změnilo rapidně, byl pokles svalového napětí pánevního dna. A bohužel ani pravidelné cvičení pilates, jógy, posilování a lekce s fyzioterapeutem mi nepomáhají tento stav zvrátit. Proto je nutné o těchto tématech mluvit. Něco podobného může postihnout spoustu žen, a ne každá má tak chápajícího a milujícího partnera jako já.

Myslím, že to na nás není příliš vidět. Když jsme se poznali, mně bylo osmadvacet let, on šel právě na vojnu. Po roce se vrátil a zůstal se mnou a mou devítiletou dcerou z prvního manželství. Můj muž rád vypráví, že si mě prý vyhlédl, už když byl v teenagerovském věku. Tvrdí, že už tehdy jsem se mu líbila. Když mě po letech potkal osobně, byl hrozně rád. Pro mě byl psychicky vyspělý už v těch devatenácti letech. Jeho náhled na ženy i vztahy byl pro mě zásadní. Po devíti letech vztahu jsme se vzali, mou dceru bral vždy jako vlastní.

V sedmatřiceti jsem otěhotněla, ale bohužel to bylo mimoděložní těhotenství, už druhé. Museli mě operovat, přišla jsem o oba vejcovody. Jiné cesty jsme zavrhli, protože jsme zastávali názor, že co příroda nadělila, žádný mistr nespraví. Ale když se narodil Péťa, syn mé dcery Vendulky, tak jsme si to vynahradili. Jako správná babička jsem ho hlídala už odmala, protože dcera tehdy dodělávala magisterské studium.

Nápad vzešel od módní návrhářky Zuzany Osako, se kterou jsem loni spolupracovala a fotila její šaty pro módní značku Tradice. Stylista a vizážista Sam Dolce totiž uspořádal tuhle soutěž bez omezení věku i genderové identity. Zuzana navrhla, ať se přihlásím, a já to udělala. Z tisíce přihlášených postoupilo do užšího výběru jednadvacet soutěžících, já byla mezi nimi. A dostala jsem se i mezi posledních deset holek. O tom rozhodly samotné soutěžící mezi sebou. Byla to velmi milá zkušenost.

Už věci tolik neprožívám, takže se vůbec nedostavila nervozita. Soutěž jsem brala spíš jako zkušenost. A na focení jsem byla vždycky připravená na rozdíl od některých dívek. Přinesla jsem si teplé oblečení i svou kávu, protože jsem věděla, že se to často protáhne až do noci.

Určitě to, co radím i jiným dívkám. Cvičit a cvičit, protože tělo vám později poděkuje. Já začala cvičit až kolem padesátky a cítím, že to chtělo dřív. Mám dnes artrózu v nohách, občas to bolí, ale chodím na fyzioterapii a jógu. Neméně důležitá je samozřejmě péče o tělo zevnitř. Také bych svému mladšímu já řekla, aby zůstalo přirozené a nepodstupovalo žádné úpravy jako zvětšení rtů, poprsí a podobně.

Ne. Myslím, že dobré geny jsem zdědila po taťkovi. Navíc jsem od třiceti let pravidelně chodila na kosmetiku. Vždycky jsem používala kvalitnější krémy, než byly k dostání v běžné drogerii. Totéž jsem vždycky radila i svým zákaznicím v kadeřnickém salonu.

Všem ženám bych doporučila zařadit do pečující rutiny hydratační tonikum. Také se snažím držet jedné či dvou značek, nejsem přelétavá a pleti dopřávám jen to, co vím, že jí vyhovuje. Ale dekorativní kosmetiku a make-upy střídám.

Sem tam pořádám workshopy, na nichž učím ženy líčit se. Stále se najde dost těch, které mají špatný odstín nebo neumí používat korektor. Já si vždy naivně myslím, že to musí mít z mých videí už dávno okoukané, ale na kurzech zjišťuji, že nikoliv.

Sociální sítě jsou moje hobby. Když už zůstanete v tomhle věku sama - myslím tím bez dětí - tak se člověk musí trochu zabavit. Přes dvacet let jsem stála na nohou v kadeřnickém salonu a odešlo mi rameno. Loni jsem salon zavřela, protože jsem byla fyzicky vyčerpaná. Proto se nyní věnuji sociálním sítím i modelingu a je to krásná práce. Nemusím brzy ráno vstávat, mohu si jít zacvičit, když se mi to hodí, a práci dělám tehdy, když potřebuji. Ale nezastírám, občas je to trošku náročné, když mě pošlou na castingy, kde dlouho čekám. Navíc moje nevýhoda spočívá i v častém dojíždění do Prahy, protože bydlím kousek od Svitav.

Nejvíce je zajímají vlogy, kde sdílím ve videích, kam jedu, co tam dělám, jak se mám. Chtějí po mně kolikrát videa o vaření, ale to už nestíhám. Baví je také konverzace s mým mužem, kde mluví o tom, jak vnímá mou práci nebo náš dlouholetý vztah. Velký úspěch mají i videa, kde ukazuji levnou dekorativní kosmetiku, která funguje a dobře drží.

Především v přístupu ke stárnutí. Je důležité, aby ženy přestaly vnímat vyšší věk jako ztrátu, ale jako vývoj a dar. Mohla bych být inspirací v tom, že nikdy není pozdě začít něco nového, učit se cizí jazyk, plnit si sny, cestovat, nebo se projít po módním molu. Že věk není překážka, ale přednost. Snažím se také ukázat, že by ženy měly být k sobě laskavější, místo toho, aby se neustále hodnotily očima okolí. Žily naplno teď, nečekaly, až se něco stane. Ukazuji, že není třeba se bát barevného oblečení.

Snažím se ukazovat život přirozeně bez příkras a zbytečných filtrů. Stárnutí není chyba, je to známka, že žijeme. Tělo se mění, ale neznamená, že ztrácí hodnotu. Možná už není „mladé“, ale je silné, odolné a nese naši životní cestu. Místo strachu ho podpořte péčí o něj, pohybem, klidem. Neříkám, že necítím limity, ale pouze v práci. Přece jenom moje tělo už nezvládalo hlavně po menopauze vysoké pracovní nasazení. Musela jsem myslet hlavně na svoje zdraví.

Je to náročné, protože si sítě dělám sama a vše jsem si musela nastudovat na internetu. Dost času mi zabere natáčet a stříhat videa, ale vždycky si ho najdu. Člověk musí zaměstnávat i mozek, takže zlepšuji svou angličtinu. Poslední tři roky ji jezdím studovat do školy na Maltu. Letos v říjnu tam odjedu na dva měsíce, protože pořád cítím v angličtině mezery.

Můj idol je Milva Spina. Jde o uznávanou italsko-německou modelku, známou stejně jako já díky svým přirozeně šedivým vlasům. Také dřív dělala stylistku a vizážistku a na Instagramu má přibližně patnáct tisíc sledujících. Inspirují mě ale i herečky či zpěvačky. Líbí se mi Andie MacDowell, Jennifer Lopez…

Mám ráda ležérní a pánský styl oblékání. Miluju kalhoty a dámské kostýmy. I na focení v Miss jsem si vybrala černý kostým s kloboukem. Z českých designérů se mi velmi líbí tvorba Lay Sedlákové, její barevné zimní kabáty i brokátové modely jsou nádherné. Má výborně propracované detaily a zajímavé designy látek. Obdivuji práci i Zuzany Kubíčkové, Jana Černého, Jakuba Polanky nebo Zuzany Lešák Černé. Od nich bych si oblékla klidně cokoliv.