Článek
„Čtenáři Novinek nám napříč celou republikou velmi výrazně pomohli. Když jsme v listopadu sbírku na dárcovském portále Donio spustili, tak jsme doufali, že by se cílovou částku 1,8 milionu korun, která je zapotřebí na pět let zaplacení asistenční služby pro Péťu, mohlo podařit vybrat zhruba za rok. Ale to byl omyl,“ vzpomíná otec handicapovaného Petra Jiří Kučera.
Po vydání článku na Novinkách se vše změnilo. „Prakticky okamžitě, co článek vyšel, spustila se vlna SMS zpráv a reakcí plných podpory a přání. Zastihlo nás to zrovna na delší procházce. A než jsme se vrátili domů, vybraná částka se zhruba zdvojnásobila; z půl milionu byl najednou milion. A pak v následujících dnech podpora pokračovala a podařilo se vybrat přibližně 80 % cílové částky,“ líčí otec. Zbytek se vybral do konce března.
Petr Kučera se před 30 lety narodil předčasně.
Chtějí pomáhat dalším
Díky medializaci jejich životního příběhu se jim navíc podařilo narazit na partnery, kteří by jim mohli pomoci s jejich dalšími plány. Manželé se totiž rozhodli, že získanou podporu a pomoc od veřejnosti pošlou dál. Dar vnímají jako závazek, proto chtějí pomáhat ostatním, kteří jsou v podobné situaci. Nápadů mají hodně.
„Obrátili jsme se například na komisi pro komunitní plánování Moravskoslezského kraje s žádostí o řešení jasně formulovaných a konkrétních bodů. Navázali jsme tak na témata, o nichž se již diskutuje, přičemž každý pozitivní podnět může tyto debaty posunout správným směrem,“ upozorňuje otec Petra a podotýká, že plánů je více, ale ještě vše nechce prozrazovat.
Nejdůležitější je ale podle nich všem dárcům nyní poděkovat.
„Z celého srdce děkujeme. Každý příspěvek, malý či velký, pro nás znamená opravdu hodně. Díky dárcům má dnes Petr jistotu potřebné asistence a větší šanci na důstojnější a klidnější život. Sbírka pro nás byla jedním velkým emotivním setkáním s dobrosrdečností a úžasnými lidmi. Čtení vzkazů od lidí nám dodávalo víru, že se vše podaří,“ neskrývá dojetí otec.
Změnil se jim život
Rodina si tak nyní zvyká, že se díky sbírce jejich život změnil a spoustu věcí dělají jinak. „Bylo potřeba vystoupit z každodenního shonu a naučit se zpomalit. Není to vždy jednoduché, ale učíme se to krok za krokem. Teď je pro nás důležité, že máme novou asistentku, tedy druhou, která se s námi postupně sehrává. Věříme, že jsme potkali správného člověka pro Péťu a že si společně sedneme,“ vysvětluje Soňa Kučerová, Petrova maminka.
Rodině se díky sbírce změnil život. Mají teď pro syna k dispozici dvě asistentky.
Její manžel si zařídil zkrácený pracovní úvazek, aby mohl být více doma a věnovat se synovi. „Ale i všem dalším věcem, které život přináší. Teď jsme vyřídili nový vozík, který se připravuje přesně podle potřeb syna,“ popisuje otec. Přiznává, že ale ne vše se daří tak snadno. Jeho manželce se totiž nepodařilo domluvit si u svého zaměstnavatele zkrácený úvazek.
„Tak hledáme alternativu nebo novou práci. Možná se někdo ptá, proč žena nezůstane doma. Odpověď je jednoduchá – člověk potřebuje i kontakt s okolním světem. Je to podobné, jako když se maminky na konci rodičovské dovolené těší zpátky mezi lidi,“ vysvětluje Kučera.
Rodina ve svém poděkování lidem na dárcovském portálu Donio připomíná i jedno indiánské přísloví, které zní: Nesuď člověka, dokud jsi neušel míli v jeho mokasínech. „Vy jste nás nesoudili, snažili jste se nás pochopit a hlavně jste nám pomohli. Za to vám patří náš velký dík a upřímné objetí,“ shrnují zde Kučerovi i za jejich handicapovaného syna Petra.
