Zemřel Jan Kačer

O režisérově úmrtí informovala jeho dcera Adéla Kubačáková.

„Dobré to ještě není, právě tady mám zdravotní sestru,“ svěřil se Kačer v úterý deníku Aha!

Uznávaný režisér patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla druhé poloviny 20. století. Své jméno spojil od 60. let s ostravským divadlem Petra Bezruče a pak pražským Činoherním klubem.

Jeho schopnost inspirovat herce a vnímat je se podepsala pod takovými inscenacemi, jako byl kupříkladu Revizor nebo Višňový sad, jak uvádí ČSFD. V době normalizace musel z Činoherního klubu odejít a nakonec v 70. letech našel uplatnění ve Státním divadle v Ostravě.

Jan Kačer byl vyhlášený svou přátelskou povahou, ovšem taky touhou po pravdě. Rád také vzpomínal na své vzory, jak dokazoval v opakovaných rozhovorech, včetně těch pro Novinky a Právo.

„Evald Schorm (filmový a divadelní režisér, 1931–1988) mi říkal: Honzíku, ty se trápíš, hledáš pravdu, a to je hezký. Ale copak nevíš, jak dopadneme? Vprostřed nějakýho díla umřeš. Není lepší poskytnout těm, co jsou živí, laskavost? Pomoct jim v tom životě, kterej nikdo nemá lehkej?… On byl hrozně laskavej. Všechno věděl, znal všechny vaše viny, všechno, co by se vám dalo vyčíst. A nikdy to neudělal,“ uvedl mimo jiné.

Vedle režie se prosadil jako herec. Jednou z jeho nejznámějších rolí je rytíř Armin von der Heide z Údolí včel (1967) režiséra Františka Vláčila. Nicméně do řad klasiků, hereckých velikánů vstoupil již dříve. Jen namátkou ve snímcích Smrt si říká Engelchen (1963) či Každý den odvahu (1964).

Jedním z jeho posledních filmů, v němž přijal roli, byl koprodukční snímek Moc, jenž měl premiéru loni v listopadu.

Věnoval se také dlouhodobě televizní tvorbě, a to jak v projektech České televize, tak komerčních televizí. Namátkou jmenujme Hotel Herbich (1994), Rodinná pouta (2004), Ordinace v růžové zahradě (2016) a Dáma a král (2017).

Ostatně seriály natáčel i před sametovou revolucí. K výrazným projektům, jimž propůjčil svou charismatickou tvář, patřil třeba seriál Jana Eyrová (1972).

Svou kariéru často spojoval s rodinným životem. Jeho manželkou byla herečka Nina Divíšková (1936-2021). O tu se staral až do jejích posledních dnů.

„Žil jsem s Ninou skoro sedmdesát let. Byla to první žena, kterou jsem znal po své mamince. A moje maminka byla pro mě všecko… Nina byla silná osobnost, která nebyla moc na nějaké dávání najevo velkých citů. Žili jsme poměrně strohej život. Ale nikdy v životě mě nenapadlo, že bych ji opustil. Obdivoval jsem ji, měl jsem ji rád, i když jsme zažili spoustu krizí,“ zavzpomínal před lety pro Právo.