Výběr z knih podle Salonu

Editoři P. A. Bílek, M. Huptych, J. Macháček a V. Pistorius vybrali verše osmapadesáti básníků do svazku, jejž pojmenujeme slovem dárek. Nehráli si na historiky (s výjimkou autorských hesel), byli nespravedliví a leckoho opomněli, ale sestavili inspirující čtení, v němž můžete začít, kde se vám zalíbí, a skončit také kdykoli - nebo až s posledními verši: Jeskyně slov! Jen skutečný básník / se vrací z jejího mlčení, / aby, už stár, nalezl plačící dítě, / odložené světem na její práh... (Vladimír Holan). 

(Paseka v edici Klub přátel poezie)

Uprostřed moučné vánice / sednem si na zápecí, / kdo by dnes mohl bránit se / nástrahám sladké kleci (Posvícenská).

Objevovat netypické ukázky tvorby spisovatelů, malířů atd. je v době škatulkování a snah o "přehlednost" něco jakoby nepatřičného. Je-li někdo surrealistou, pak každá jeho tvorba nesurrealistická musí zůstat skryta navěky, aby byl svět jednodušší... a nudnější? Nemusí, ale objevuje se vzácně jako tato knížka.

Objevovat netypické ukázky tvorby spisovatelů, malířů atd. je v době škatulkování a snah o "přehlednost" něco jakoby nepatřičného. Je-li někdo surrealistou, pak každá jeho tvorba nesurrealistická musí zůstat skryta navěky, aby byl svět jednodušší... a nudnější? Nemusí, ale objevuje se vzácně jako tato knížka. Janouškovy básničky a kresby uveřejňované v Lidových novinách jsou vzpomínkou na roky strávené na venkově, uprostřed přírody, jsou obrazem, jak píše F. Dvořák, "autorova dětství a citové něhy, která je dnes v poezii velkou vzácností".

(Vybral, k tisku připravil a úvodní studii napsal František Dvořák. Spolek českých bibliofilů)

 Z překladů:

Hrůza v kratších prózách čtyř anglicky píšících autorek předminulého století nenabývá podoby krčem s kanibalským menu ani viselců splývajících z nejbližšího dubu, ale odehrává se jako děs mysli doprovázející život v partnerství a končící tichým šílenstvím.

Známější jména nezklamou: George Eliotová, od níž stále v češtině postrádáme její Middlemarch, se s odhodláním zdobného gotického romaneta vydala do Prahy, která spaluje nádherou národa, odsouzeného, aby žil dál a dál ve vyčichlém opakování vzpomínek, zatímco Američanka Edith Whartonová přichází s jednou z prvních moderních povídaček o duchovi v nemovitosti.

Editorce se dařilo i při výběru autorek, o kterých slovníky mlčí. Miniaturka Violet Huntové je pěknou etudou na téma, co s oživenou mrtvolou, a novela třetí Angličanky Lanoe Falconerové je mezi kvartetem průniků do onoho světa nejvtipnější nejen formou, ale hlavně přesvědčením, že milosrdenství slušnosti je třeba mrtvým stejně jako živým. (Vybrala a přeložila Stanislava Pošustová. Argo)

Poprvé vychází první část básníkova základního díla v uceleném českém překladu a s podrobným poznámkovým doprovodem. Celkem rozvrhla překladatelka Cantos do pěti svazků, s vydáním dalšího se počítá v příštím roce. Letos ale chce Atlantis vydat ještě Poundovo ABC četby. (Přeložila Anna Kareninová. Atlantis)