Článek
Jak s odstupem času vnímáte své působení ve skupině At The Drive-In, která byla přímou předchůdkyní Mars Volta a ve své době kultovní formací?
Pamatuju si to jako nejlepší i nejhorší časy mého života. Bylo to jako na střední škole, prostě si tam člověk zažil všechny emoce.
Je Mars Volta filozofickým pokračovatelem At The DriveIn?
Mají stejnou energii. V tom jsou si rovné.
Ve vaší hudbě je obsaženo mnoho vlivů. Jaký další byste chtěli použít?
Teď asi trochu popové hudby. Jsme známí jako kapela, která improvizuje a hraje dlouhé a komplikované písničky. Proto chceme nyní trochu experimentovat s popovou strukturou písně.
Chcete se tím přiblížit širšímu publiku?
To není ten důvod. Chceme jen po sedmi letech hraní hodně složité hudby zkusit něco jiného, abychom si udrželi vlastní zájem. Nepotřebujeme zasáhnout více lidí. Mně je třeba docela jedno, co si lidé o naší hudbě myslí. Když se jim líbí, fajn, když ji nenávidí, tak ať. Předpokládám, že ji víc lidí nesnáší.
Některé vaše koncerty trvají až tři hodiny…
Ano.
To je neobvykle dlouhá doba...
…právě proto. Většina lidí je odvyklá, my moc ne. Pokud je hudba konverzací, tak nemůžu stihnout vše sdělit ve dvou minutách nebo jedné hodině. Je toho tolik, co chci říct. Jsem hodně upovídaný. Taky myslím, že za peníze, které od lidí vybíráme, si tolik hudby zaslouží. Někteří muzikanti už nemůžou hrát tak dlouho, ale my to zvládáme, takže si to můžeme dovolit.
Mají ještě Mars Volta nějaké ambice?
Cíl byl vyvolávat reakce: lásku a nenávist najednou. Chceme ještě, aby lidé trochu hlouběji o naší hudbě přemýšleli a překročili hranici toho, co obvykle poslouchají.
Někteří vaši kolegové z At The Drive-In skončili ve skupině Sparta. Sledujete jejich kariéru?
Ne, neposlouchám je.
Co v Praze zahrajete?
Prostě trochu rocku.
