Článek
Expozice je věnována pouze na ranému dílu, které je charakteristické poetickým, až sladkým stylem. Raffael byl v tomto ohledu ovlivněn malířem Pietrem Peruginem, v jehož dílně působil jako spolupracovník.
Organizátoři se soustředili na malířův tvůrčí proces: obrazy jsou doprovázeny studijními kresbami, které prozrazují, jak umělec důsledně harmonizoval své kompozice.
Raný Raffael byl kdysi obdivovaný představiteli akademické malby. V konzervativní Anglii se díky tomu dostaly do veřejných i soukromých sbírek velmi cenné obrazy.
Ty jsou nyní těžištěm londýnské výstavy, ale k její jedinečnosti a mimořádnosti přispívají i zápůjčky z předních světových muzeí, z pařížského Louvre, z florentské Ufizzi, z washingtonské Národní galerie, petrohradské Ermitáže.
Do Londýna byla přivezena i vzácná procesní korouhev, kterou Raffael vytvořil kolem roku 1500. Dosud ještě nikdy neopustila místo svého původu v italské Umbrii.
Slavným už v mládí
Raffael byl už jako chlapec považován za geniální talent, někoho, kým byl později Mozart v hudbě. V jedenácti letech se dostal na dvůr v Urbinu, který byl tehdy intelektuálním centrem renesanční Itálie.
Ve čtyřiadvaceti letech ho povolal papež Julius II. do Říma. Dostal se sem díky protekci architekta Bramanteho, který ho znal z Urbina a chtěl mladíka použít jako konkurenta proti svému osobnímu nepříteli, jímž byl Michelangelo.
Díly z prvních let římského období londýnská výstava končí, přitom Raffael tu maloval až do svých sedmatřiceti let, kdy předčasně zemřel, oplakáván jako "princ malířství."
Výstavu v londýnské galerii ještě doplňují díla Leonarda da Vinciho a Michelangela Buonarrotiho z britských sbírek - oba autory Raffael osobně poznal ve Florencii a jejich příklad velmi zapůsobil na rozvoj jeho talentu.