V Legendě o svatém pijanovi se divadelní hrdinové propíjejí k smrti

Příběh o ztrátě tváře člověka v moři alkoholu se objevuje v intelektuální linii dramaturgie Pražského komorního divadla, které je i letos vážným uchazečem o titul Divadlo roku a v cenách Alfreda Radoka má nominaci ještě v kategorii na nejlepší inscenaci (Handkeho Spílání publiku) a ženský herecký výkon (Ivana Uhlířová).

O nevratnosti pádů Jařab v příběhu Andrease Kartáka, ztracence vykořeněného z domova do cizorodé Paříže, neokázalými prostředky zachytil všechnu Rothovu literární sílu vykreslovat opuštěnost, osudovost, útěky od problémů společnosti, spoléhání na zázrak. Není tajemstvím, že to byl včetně alkoholismu jeho osobní životní problém.

Andreas v dokonalém projevu Martina Pechláta je přesným vyobrazením člověka, který se sám vydělil ze společnosti. Roth nepátrá po příčinách jeho duchovního pádu, je to jedna z daností života. Bez ohledu na občasné pokusy o vzepjetí a umravnění je každá epizoda jen dalším krokem k osobnostnímu rozkladu.

Mistrovská je hned úvodní scéna Andreasova setkání s Dobrodincem (Martin Finger). Jejich opilecká etuda má choreografii tangového leitmotivu celé inscenace (hudba Petr Haas) a v inscenačním celku je výstupem koncertním.

Jakýkoli dar, jakákoli výpomoc mění se v duši Andrease jen v další lahve koňaku. Ještě i na jeho bídě se ale dokáže přiživit a vydělat Maurice (Jiří Černý) a jeho poněkud záhadná servírka Tereza (Iveta Jiřičková), která pijana snad i miluje. Okrást ho svede "taneční" umělkyně pochybných mravů Gabby (Gabriela Míčová).

Na cestu zpět do společnosti ho nestrhnou Karolína ani Kaniak (Dana Poláková a znamenitý Stanislav Majer). Z alkoholové závislosti není cesty zpět. O osamělosti takové pouti ke zmaru hrát v naší době plné pochybností a zklamání je víc než aktuální.