Článek
Reálným protagonistou celkem dvě a půl hodiny trvajícího dokumentu je malý lev, jenž na plátně nese jméno Kio. Ten vyrůstá v nemilosrdné divočině keňské rezervace Masai Mara a složitě bojuje se soupeři o vůdčí postavení ve své smečce.
Po digitálním Lvím králi, nad nímž měl Favreau naprostou kontrolu, si tentokrát musel poradit s nepředvídatelností přírody. Čtyřleté natáčení pro televizi National Geographic provázela neustálá nejistota, jak se bude odvíjet Kiův osud a zda se stane pomyslným králem.
„Produkce nám drásala nervy. Netušili jsme, kteří z námi vybraných lvů přežijí,“ přiznal Favreau během virtuální tiskové konference, na niž měly Novinky přístup jako jediné české médium. Podle statistik se totiž přibližně polovina lvíčat nedožije dospělosti.
Kio byl přitom paradoxně slabým jedincem, přesto štáb čímsi upoutal. Záhy si všimli jeho silného pouta s matkou pojmenovanou Summer, kterou si společně s dalšími třemi samicemi vytipovali pro pozorování.
„Summer jako by věděla, že je Kio výjimečný. V době jeho narození byla už stará matka a bylo nepravděpodobné, že by měla další mláďata. Zdálo se, že ví, že je její poslední šancí,“ upřesnil spoluautor dokumentu Mike Gunton.
Zcela bez násilí
Minisérie zaujme velmi detailními záběry. Vzbuzují dojem, že je diváci sledují osobně na místě. K přirozenosti přispívá závazek tvůrců, kteří dílo pojali čistě analogově, bez použití počítačových efektů, s nimiž si už předtím dostatečně vyhráli v celovečerní verzi. Vybudovat děj tak mohli výhradně pomocí střihu a také melodií skladatele Hanse Zimmera.
„Dnes je snadné využít digitální nástroje k vymazání vozidla nebo třeba mouchy ze záběru. Vidět něco, o čemž víte, že je to skutečné, je ale vzácnost,“ podotkl Favreau.
Aby dokument působil co nejvíc filmově, k natáčení v úrovni lvích očí nasadili tiché drony a stabilizovaná ramena s kamerami na autech. Nebývalou blízkostí, která přesto lvy takřka nerušila, podle režiséra s kolegy dosáhli zachycení emocí úplně jiného rozměru.
Štáb navíc využil nové senzory pro natáčení v šeru. „Umožnily nám natáčet o půlhodiny dříve ráno i později večer, tedy v časech, kdy lvi dělají nejzajímavější věci, ale běžné kamery už nefungují,“ doplnil Gunton.
Kdo by čekal, že spatří násilí mezi konkurenčními samci, bude zklamán. Tvůrci se jeho zaznamenání snažili vyhýbat. „Samotný akt zabití nám tak pozoruhodný nepřipadá,“ vysvětlil. „Poutavější je to, co se odehrává předtím. Strategie, to, kdo se dostane do čela boje, a pak výsledek,“ uzavřel Gunton.
