RECENZE: Poloviční chlap patří k nejsilnějším seriálům roku. Diváka ale dokáže pořádně semlít

Po úspěchu seriálového dramatu Sobík se televizní tvůrce, scenárista a herec Richard Gadd mohl vydat téměř jakoukoli cestou. Místo toho si to znovu namířil do zlověstného labyrintu lidské duše, kterému se většina televizních projektů raději obloukem vyhne nebo ho ukáže jen ve zjednodušených zkratkách.

Poloviční chlap sleduje komplikovaný vztah dvou mužů, Nialla (Jamie Bell) a Rubena (Richard Gadd), kteří spolu vyrůstali jako nevlastní bratři, a během šesti epizod rozebírá sexualitu, trauma, potlačované emoce, násilí i různé podoby mužství. Výsledkem je seriál, který se nesleduje snadno a jeho postavy si možná ani neoblíbíte.

Jednou z největších předností Polovičního chlapa je způsob, jakým pracuje s napětím. Gadd coby hlavní tvůrce seriálu nespoléhá na velká odhalení ani šokující zvraty (ačkoli ani ty nakonec nechybí) a pocit nepříjemného napětí buduje pomalu a trpělivě. Divák od začátku tuší, že se blíží katastrofa, jen neví jaká. Děj, který se odehrává v rozpětí desítek let, přeskakuje z minulosti do přítomnosti a zpět, dělá to ale s jistotou a srozumitelně.

Jamie Bell i Richard Gadd podávají v hlavních rolích mimořádně intenzivní výkony a společně vytvářejí vztah, který je současně fascinující i znepokojivý. Jejich herecká souhra a schopnost dodat postavám lidskost i v těch nejtemnějších chvílích rozhodně stojí za vidění. Na paty jim šlapou ale i představitelé jejich mladších verzí, Stuart Campbell (Ruben) a Mitchell Robertson (Niall), kteří charakterům vdechli život neméně uvěřitelně.

Jedná se bezesporu o jeden z nejsilnějších seriálů tohoto roku, ačkoli místy sklouzává k přehlídce utrpení bez dostatečného prostoru pro oddech nebo naději. A je pravda, že Gadd tentokrát tlačí na pilu ještě víc než v Sobíkovi, se kterým ale Polovičního chlapa spojuje onen pocit beznaděje a zkázy.

V seriálu se z klaďasů nenápadně stávají padouši a padouši rozkrývají staré motivy, které z nich udělaly to, čím jsou teď. Násilí, vztek, frustrace i bolest - to všechno se v příběhu vrství jedno na druhé. Přesto nejde o samoúčelnou provokaci; je to divácky náročné a až děsivě přesné zpodobnění toho, co se může stát, když v sobě člověk roky dusí vlastní strachy, stud a traumata. Každopádně ti, kteří tuhle nálož negativních emocí vydrží, si v posledních epizodách užijí i mimořádně silné momenty naplněné jinými pocity.

Bonusem je zajímavý casting neokoukaných herců, kteří ale všichni jako by někomu známějšímu z oka vypadli. Mladý Niall (Mitchell Robertson) připomíná Jima Carreyho ve filmu Blbý a blbější, dospělý Niall (Jamie Bell) zase starší verzi herce Toma Hollanda.

Poloviční chlap rozhodně není pro každého. Pokud ale hledáte televizní seriál, který se nebojí riskovat a odmítá diváka vodit za ručičku, patří mezi to nejzajímavější, co momentálně streamovací platformy nabízejí.

Richard Gadd zde znovu dokázal, že umí vyprávět příběhy, od kterých je těžké se odtrhnout. Jen tentokrát vás za to nechá zaplatit ještě o něco vyšší emocionální daň než v případě svých předchozích projektů.