RECENZE: Jak krvavá Banda (ne)snáší loučení

Televizní adaptace sešitů z pera Gartha Ennise a ilustrátora Daricka Robertsona za sedm let existence vyrostla v kult nadpřirozených osobností, posílený skvělou propagací a věrnými posluhovači, kterým práce hlavního producenta Erika Kripkeho zaplnila prázdné místo na trhu stejně jako ukazovala prostředníček mnohdy předimenzovaným a fádním superhrdinům na plátně.

Banda neboli The Boys nejdřív otevřela hráze s hektolitry krve a jiných tělních tekutin, pustila nekorektní humor do hyperkorektní doby a ještě si ruku v ruce s dobou utahovala ze společenských fenoménů, arogance filmových studií či nabubřelých státníků. Tam, kde loni létali nadopované krvežíznivé ovce a krasobruslaři v parodii na ledové disneyovské kratochvíle přicházeli o končetiny, se však tvůrci museli vypořádat s úkolem zřejmě nejtěžším. Nevyhnutelným koncem.

Zatímco jiné seriály žene kostra vyprávění ke komediální či dramatické katarzi, Banda vynikala především neřízenou zábavou a kreativní svobodou v momentě, kdy se na přežívání nemyslelo. A pokud by Butcher, Homelander a ostatní dojeli na vlně nadávek a odpudivých charakterů bez jediné myšlenky na uzavření příběhu, byl by to přesně ten punk, který bychom čekali a ocenili.

I v tomto pokřiveném komiksovém světě ale muselo dojít na krácení pláštíků a padání hlav ve jménu dobra a zla. A tomu odpovídá i kvalita poslední řady. Oblíbení hrdinové najednou přišli o značnou část svého kouzla.

Pátá řada navíc stylizuje ústřední zlo do role novodobého Ježíše. A ve chvíli, kdy dojde k takovému přirovnání, laťka zábavné absurdity ke vší škodě dosáhla svého vrcholu. Kde začíná finální hon na spasitele Homelandera (Antony Starr), končí pubertální výstřelky. Série padá do repetitivního průměru a čeká na ránu z milosti. Dokonce i samotný širší tým, který stojí za úspěchem Bandy (Seth Rogen s hollywoodskými přáteli), se objeví v rozlučkovém cameu, aby zamával nespoutaným radovánkám a soustředil se na rozuzlení.

Ve velkém malém finále nepřijdeme o válečné ztráty, dočkáme se dojemných momentů i zmíněného svázání všech volných uzlů bizarní podívané. Na tom ale Banda nikdy nestála. V porovnání se sedmiletou taškařicí tak nemůžeme mluvit o vrcholu. Přichází jen pusto, prázdno a zklamání. Žádné obludnosti či obscénní obrazy už neuvidíme a zmrtvýchvstání naštěstí není v plánu.

I tak se však seriál může pyšnit skvostným zápisem do televizní historie. Řadu let skvěle bavil, dokázal formát přizpůsobit šílené době i lidem a vyvoleným vyvrhelům a příznivcům černého humoru vyvolal nespočet herogasmů s Butcherovým „Oi!“ jako věčnou ozvěnou.