Článek
Jste vynikající koncertní kapela, ovšem na desku Evergreen se vám tolik energie dostat nepodařilo. Považujete to za nezdar?
Jakub Johánek (kytara, zpěv): Počítali jsme s tím, že se to asi nepodaří a vybrané písničky jsme tomu přizpůsobili. Zatímco na koncertech postupně dostáváme lidi do varu a využíváme k tomu minimalistické prvky, na desku jsme skladby zkrátili, zharmonizovali a dali jsme větší prostor melodiím, vokálům a aranžím. Deska tím pro nás vytvořila odrazový můstek k cestě dál a přitom je to tečka za naší dosavadní tříletou snahou.
Proč jste při hledání producenta zvolili kompromis a využili služeb specialisty na živé zvuky Yardou Helešicem i mága elektroniky Jana Čechtického?
Indian Mojjo (baskytara): Je samozřejmě lepší, když je producent jenom jeden, ale ti dva spolu dělají už dlouho a naše hudba je souběhem živého hraní s elektronikou. Když jsem je ve studiu sledoval, zjistil jsem, že jsou sehraný tým. Jeden odešel, za dvě hodiny se vrátil a byl schopen s poměrně čistou hlavou posoudit to, co se ve studiu mezitím odehrálo.
Ve vaší hudbě jsou mimo jiné prvky reggae, považovaného za revoluční hudbu. Z vašich textů je patrné, že jste ve svých postojích k současnému světu poměrně vyhranění. Lze vás chápat jako politickou kapelu?
Mojjo: Jsme mladá kapela, která se vyjadřuje k okolnímu světu, ke kultuře, k České republice. Vyšli jsme z ulice, nejsme muzikanti, kteří strávili celý život v hudebce nebo na konzervatoři. Z naší desky jde nálada mladé kultury. V kapele jsme vlastně každý z jiného města, takže věci kolem sledujeme z různých míst. Podle textů jsme politická kapela, lze to tak říct.
O co konkrétně vám jde?
Mojjo: Vyjadřujeme se k tomu, jak na sebe lidi přestali vzájemně myslet. Každý dělá na vlastní triko. Vyjadřujeme se i k tomu, kolik životních hodnot jsme převzali z Ameriky a jak podléháme tomu sjednocování, globalizaci. Děsí nás, že když má někdo jiný názor než ten všeobecně platný, je divný. V tom je naše revolta.
V čem vidíte nejsilnější stránku vaší nové desky?
Chytrost místo dravosti
Debutové album loňského vítěze soutěže Coca-cola Popstar, mariánskolázeňských 100 ˇC, přináší jedno zásadní poznání. Tolik dravosti a energie, jakými kapela disponuje při svých vyčerpávajících koncertech, se na ně nevešlo. Rezignovala na to a pokusila se vytvořit novou podobu sebe sama.
Soustředila se na kumštýřskou stránku věci. Vymyslela zajímavé aranže tak, že se v písničkách stále něco děje a mění, umožnila všem nástrojům v sestavě být v přehledné zvukové linii a snaživě se poprala se záludnou angličtinou v textech.
Výsledkem je album, které je sice snadno zaměnitelné s výtvory jiných podobně smýšlejících skupin, přesto na české poměry dosti revoluční (to díky textům) a progresívní (v hudbě).
100 °C: Evergreen
Sony Music/Bonton, 52:01
Joshua: Určitě v aranžích. Objektivně je na ní nepřeberné množství netradičních nápadů a harmonií. Najdete tam zajímavé rytmické prvky, mnoho hlasových poloh, spoustu pocitů i protichůdných myšlenek, které na sebe tlačí a snaží se vytvořit výsledný pocit.