Článek
Je s podivem, že v českém prostředí neexistuje žádný novější film, který by se seriózně zaměřil na média jako na hlavní téma. Reportérka se do toho pustila a hlavně díky Klímovi vypadá úvod série velmi dobře. Natočeny jsou tři díly, ČT prý počítá s dalšími.
Scénář rozehrává mimořádně vážná témata – nezodpovědnost majitelů médií, tlak na komerci, politické tlaky, nástup tupých, ale hrabivých snaživců (zde v podání Václava Jiráčka a Jaroslava Plesla), kteří sice neumějí psát, ale mají talent na podrazy a rádi se hádají, kdo má lepší sportovní vybavení.
Nejvtipnější je scéna, kdy se jeden z nich snaží svádět začínající redaktorku v autě, ale neodhadne situaci. Fungují také drobné jedovaté komentáře v redakci. Jak říká starý reportér Vlach: poměřují si, kdo má většího.
Hrdinka Reportérky je trochu povrchní a ledacos neví, ale pracuje na sobě.
Mladá Hedvika (Tereza Voříšková) přichází do redakce a má pracovat pod dohledem nejstaršího reportéra Vlacha (Jiří Bartoška). Na postavě Hedviky jen trochu zaráží, že téměř nic neví. Nastoupí do seriózního týdeníku, přitom v češtině nevyniká a nechápe, že reportáž musí mít zdroje. Její amatérský přístup scénář částečně vysvětluje tím, že dosud pracovala jako au-pair a psala si jen blog, nelze tedy předpokládat, že má vystudovanou žurnalistiku ani jinou VŠ.
Hedvika není černobílá postava. Chce být dobrá, ale je poněkud zdivočelá a má sklony k povrchnosti, což jí Vlach vyčítá. Obrací se proto naivně na podrazáckého zástupce šéfredaktora, který ji pochválí a současně zmanipuluje takovým způsobem, že se nestačí divit.
Mezi začínající Voříškovou a mudrujícím Bartoškou to celkem pěkně jiskří. Základem všeho je ovšem scénář autora, který zná prostředí, umí vystavět příběh a dívat se kolem sebe.