Článek
S dvanácti duševními ztroskotankyněmi coby dvanácti apoštolkami, které podávají svědectví o skutečném dění za ploty bohnické léčebny, kam se většina z nás vypraví jen na hudební festival, nás seznamuje autorka a zároveň jedna z nich stroze a nesmlouvavě.
Kolekce krátkých příběhů, jež se drobným formátem asociujícím spíše básnickou sbírku hravě vejde do kapsy, znázorňuje plejádu dočasných či téměř trvalých obyvatelek ústavu od obětí sadistických partnerů přes notoričku po ženy s neurčitou diagnózou, o kterých se na chodbách vedou horlivé diskuse.
Nejzajímavějším z portrétů je paradoxně vlastní zpověď Nové o dnes tolik příznačném zhroucení se z tempa doby, jež u ní lékaři tlumili rozličnými antidepresivy i děsivou elektrošokovou terapií, kvůli níž připouští, že její paměť do jisté míry selhává, a trochu alibisticky se hájí, že kniha nabízí jen beletrizovanou „pravdu“.
Anonymní postavičky z udržených vzpomínek opatřené jen přízvisky jako Fajnovka či Záchodová lejdy připomínají svou přebujelou náturou hrabalovskou grotesknost. Překotností popisu jejich procházení peklem, aniž by s nimi autorka rozvíjela konverzaci nebo uvedla hlubší detaily, se zase přibližuje způsobům Vladimíra Párala.
Jako by se vzletnými obraty a nastaveným rytmem, jímž u každé z žen dějově nepřesáhne více než pár stránek, snažila čtenáři stylisticky zavděčit. Na stranu druhou takový minimalistický přístup může, a docela se mu daří, fungovat. A skvěle s ním souzní černobílé ilustrace s psychedelickým nádechem z dílny Lenky Vernerové.
| Edna Nová: Ženy z Bohnic |
|---|
| Pointa, 104 stran, 199 Kč |
Hodnocení 70 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: