RECENZE: The Libertines jsou zajímaví jen jako garážová kapela

Za slávou kapely je jistě i drogový příběh zpěváka a kytaristy Peteho Dohertyho, který při svém potácení se na hudební scéně místy působí dojmem, že by chtěl být Kurtem Cobainem své generace. Takový talent a výsledky ale nemá, takže je spíše žalostnou postavou, která se tu a tam odjede léčit z drogové závislosti, a když se cítí dobře, vezme kytaru a foukací harmoniku a zkouší napsat písničky.

Jeho pravou rukou v The Libertines je zpěvák a kytarista Carl Barat. Společně jsou podepsáni pod vším, co tahle kapela vymyslela, vydala a provedla.

Na formaci je dlouhodobě nejzáživnější syrovost, s jakou skládá a také nahrává. Její písničky působí, jako by byly nedokončené, zvukově nepříliš svědomitě opracované a interpretované ledabyle. Přispívá k tomu i fakt, že Doherty a Barat nejsou příliš dobří zpěváci, a tak se při poslechu alba vkrádá dojem, že člověk poslouchá demosnímky, ne finální zvukovou verzi písniček. Všechno to takříkajíc sedí na zadku, nemá to energii.

Nejpříjemnější písnička na kolekci se jmenuje Fame and Fortune. Kdyby měla potřebné studiové náležitosti, jistě by aspirovala na jeden z rádiových hitů letošního roku. V dalších skladbách totiž The Libertines chybí melodická síla, dobrý nápad a také schopnost jakkoli překvapit, například v aranžích.

Současně je třeba uznat, že Doherty a Barat ctí rockový grunt. Pianem v You’re My Waterloo a naléhavé až trýznivé Dead for Love ho sice trochu zjemnili, v dalších skladbách je však patrné, že jsou garážovou kapelou v pravém smyslu slova. V roce 2015 je to však přece jenom dost málo.

K albu se, mimochodem, váže historka o tom, že během jeho nahrávání měla kapela ve studiu fotografii již zesnulé zpěvačky Amy Winehouseové. Snímek si vyvěsila nad stolem s mixážní technikou. „Nikdy nebyla velkým fanouškem mých skladeb, nebo to minimálně nepřiznala. Byla celkem nemilosrdnou kritičkou, ale v mnoha ohledech jsme byli spřízněné duše. Byla dost inspirující, protože, i když byla kritická, bylo to proto, že měla vysoké standardy,“ vysvětlil Pete Doherty.