Hlavní obsah

RECENZE: Svoboda od J. Franzena - literární sonda do americké střední třídy

13. 2. 2014, 8:26
Právo, Klára Kolářová

Americký spisovatel Jonathan Franzen napsal v roce 1996 esej, ve které volá po vyprávění dobrých příběhů, jež v tehdejší literatuře nenacházel. Drzá výčitka od takřka neznámého spisovatele.

Foto: nakladatelství Argo

Jonathan Franzen: Svoboda

Článek

Jenže Franzen o pár let později vydává román Rozhřešení, jenž si vysloužil nominaci na Pulitzerovu cenu. V roce 2009 pak uvedl další knihu s názvem Svoboda. O té se američtí recenzenti vyjadřovali jako o brilantní studii americké středostavovské rodiny.

Franzen svůj poslední román zasadil do éry vlády prezidenta Bushe ml. Do tohoto společenského rámce spojeného s problémy konfliktu v Iráku a ekologií zasadil příběh nukleární rodiny.

Franzen nechává skrz své postavy charakterizovat předešlé generace jejich původních rodin.

Žena Patty je bývalá basketbalistka, na první pohled vzorná manželka a matka, manžel Walter se snaží celý život vyhovět všem kolem sebe, syn Joey se chce co nejdřív osamostatnit (v rané dospělosti se zaplete do obchodů s použitými součástkami pro vozy pro Irák) a dcera Jessica by byla ráda, kdyby rodiče docenili její normálnost.

Franzen svou metodu psychologického realismu zaměřuje především na oba manžele, jejich dlouholetého kamaráda Richarda a syna Joyeho. Dcera zůstává stranou, její vyrovnaná (a tím pádem i méně zajímavá) postava jako by měla za úkol vyrovnávat neurózy a selhání ostatních.

Foto: Profimedia.cz

Jonathan Franzen vydal knihu, která je brilantní studií americké středostavovské rodiny.

Téma vnitřní svobody a touhy uspořádat si život po svém, které se vine osudem všech členů rodiny, pak Franzen vidí jako špinavé vyvažování – za mou spokojenost musí zaplatit někdo jiný.

Jako dvě nejsvobodnější, a tím pádem i nejšťastnější postavy knihy se jeví bratr Waltera a životní partnerka Joyeho. První žije sám, není svázaný rodinou, prací ani ambicemi. Druhá jmenovaná se pak plně odevzdá Joyemu – rezignuje na sebe jako na samostatnou jednotku a ve splynutí s druhým člověkem nachází životní naplnění.

Franzen nechává skrz své postavy charakterizovat předešlé generace jejich původních rodin. V těchto vazbách pak čtenář nachází možná odůvodnění jejich současných problémů. Kniha není rodinnou kronikou tradičního stylu, ale s touto formou vyprávění má společnou absenci jednotící zápletky. Konfliktů je několik, Franzen nestaví postavy do extrémních situací, kde by je pak pozoroval jako laboratorní myši. Ukazuje bitvy svých hrdinů o důstojnost a svobodu. A čtenář tuší, že na poli nebudou žádní vítězové, jen spousta poražených.

Autor zmiňuje na několika místech Tolstého román Vojna a mír. Franzenova ambice zachytit lidské osudy v průběhu let a ukázat uvěřitelné psychologické posuny se skutečně podobá práci velkých romanopisců 19. století. Koneckonců i ústřední milostný trojúhelník Patty, Walter, Richard se částečně podobá osudům postav Tolstého, totiž Nataši, Pierra a Andreje, včetně prozření hlavní hrdinky, kdo je skutečně osudový muž jejího života.

Pamatujete si ještě na nedávné diskuse mezi českými autory a kritiky o (ne)možnosti napsat v současné postmoderně velký společenský román? Poslední Franzenova kniha je možnou odpovědí.

Celkové hodnocení 90 %

Jonathan Franzen: Svoboda

Argo, překlad Lucie a Martin Mikolajkovi, 416 stran, 448 korun

Reklama

Výběr článků