RECENZE: „Prvotina“ bez humbuku

Hlavní hrdina Kukačky, soukromý detektiv Cormoran Strike, neprožívá zrovna šťastné období. Poněkolikáté se s ním rozešla přítelkyně, topí se v dluzích a přespává ve své kanceláři.

Naději na vybřednutí představuje nový případ: topmodelka Lula Landryová se zřítí z balkónu. Je uzavřen jako sebevražda, ale Lulin bratr má pochybnosti. Strike se pouští do vyšetřování. Spoluhráčkou je mu přitom jeho nová sekretářka Robin, jež ho několikrát bystře navede na správnou stopu. Oba se tak seznamují se světem, do něhož Lula patřila. Je to prostředí plné peněz, pozlátka, drog.

Volání kukačky obsahuje všechny prvky, které dělají z Rowlingové dobrou spisovatelku – zábavné, uvěřitelné postavy, zajímavé prostředí, zručně budované napětí a hlavně překvapivý konec. Kukačka se liší od jiných detektivních bestsellerů tempem. Napětí je budováno postupně, atmosféra houstne, potemňuje.

Styl Rowlingové je literární, nevyužívá v současnosti tolik oblíbenou „filmovou“ metodu s rychlými střihy a úsečnými dialogy.

Překvapivě to knihu ani v nejmenším nezpomaluje. Umně se vyhýbá žánrovým klišé, vztah Strikea a Robin nepřeroste ve víc než v sympatie a vzájemné uznání, policisté nejsou úplně pitomí.

Po odhalení skutečného autorství se vyrojily argumenty, proč mělo být od začátku jasné, že knihu nenapsal debutující muž. Někteří upozorňovali na pozoruhodnou schopnost Strikea zapamatovat si a popsat ženské oblečení, jiní zas zmiňovali, že na prvotinu je to příliš zručně napsané.

Další pak jmenovali prvky, které Rowlingová ve svých knihách ráda využívá. Sama autorka se nakonec vyjádřila, že bylo skvělé vydat knížku bez velkého humbuku kolem. Své alter ego Davida Galbraitha pak použije minimálně ještě jednou – druhý díl o problematickém detektivovi je už hotový.

Galbraith má načteného Raymonda Chandlera, rozumí svým postavám, je schopný prokreslit společenské rozvrstvení Británie.

Doufejme, že tohoto bývalého vojenského důstojníka, který nechce poskytovat rozhovory, aby neohrozil svou kariéru soukromého vyšetřovatele, celý ten poprask nevyděsil natolik, aby se po druhé knize nadobro odmlčel.